1.Kočičí Válečníci-Stíny lesa [DOKONČENO]

Zlý sen

Další den Plamen opakoval vše, co se první den naučil. Nebyl to sice lov, ale byla to důležitá část Válečníka. Třetí den mu Ostropacka ukázala, jak lovit myš, vrabce, ale i hraboše.
Večer toho dne:
Ostropacka jedla myš a po chvilce se u ní objevil Stříbrouch s Rychloocasem. Ostropacka spolkla sousto a koukla se na ně.,,Co se stalo?"zeptala se.,,První se zdraví, Ostropacko."řekl Rychloocas, když se mu, ale podívala do obličeje, tak si všimla jeho pobaveného úsměvu.,,Óó Pardón....Dobrý den Válečníku Rychloocasi a Válečníku Stříbrouchu. Co se stalo?"otázala se a měla problém se nerozesmát. Její přátelé na tom byli podobně. Když se uklidnili, tak Stříbrouch spustil.,,Kaštan, řekl, že zítra vezmu já Zoubka a ty Plamena na loveckou výpravu."mňoukl.,,A to je všechno?"mrskla pobavené fousky, protože věděla, že ji něco její přátelé zatajili.,,Zítra je Shromáždění a Šedý Měsíc tam chce nás všechny tři."dodal vesele. Ostropacka švihala vesele ocasem ze stranu na stranu.,,To je super!"mňoukla vesele.,,Takže jde Kopretina, Snížek, Kaštan, my tři a Bezpacka  s Hluchým Listem."řekl. Velitele samozřejmé nemusel zmiňovat. Ostropacka se protáhla.,,Už se na Shromáždění těším."mňoukla. Stříbrouch a Rychloocas její veselí nad Shromážděním sdíleli. Ostropacka se usmála. Moc těmhle kocourům důvěřovala, dala by jim do tlapek vlastní život. Tihle tři se znali už od kotěte a prožívali spolu výcvik a i ceremoniál. Ostropacka jim vše mohla říct a věděla, že její tajemství bude navždy v bezpečí. Snědla myš a kosti zahrabala. Koukla se na oba kocoury, kteří sledovali Vločku se svýma dvěmi malými koťaty. Koťátka byla poprvé venku a bylo vidět, že si to užívají. Ostropacka si nemohla odpustit zachichotání. Oba se na ni koukli.,,Co se stalo?"mňoukli oba najednou.,,No....Já jen....Nevěděla jsem, že moji dva kamarádi, by už chtěli zakládat rodiny."vyhrkla a začala se tiše smát. Oba se na sebe podívali a pak se začali taky tiše smát.,,Podle mně to budeš ty, kdo bude chtít první zakládat rodinu."vysoukal ze sebe Stříbrouch mezi smíchem. Ostropacka pobavené zapředla. Po chvilce leželi na zemi a smáli se. Vždy totiž jeden z nich něco řekl a tím se objevila další vlna smíchu. Najednou uslyšeli zakašlání. Vstali a koukli se na starého mourovatého kocoura, který je spaloval nepěkným pohledem. Stál na třech packách.,,Co to děláte? Když jsme byli ve vašem věku, tak jsme na smích neměli ani čas, tolik jsme měli práce."stěžoval si.,,Proto jste tak mrzutí."šeptl Stříbrouch Ostropacce do ucha, čímž způsobil další příval smíchu. Bezpacka se na ni zamračil. Ostropacka hned sklonila hlavu.,,Omlouvám se."mňoukla. Bezpacka dokulhal k Hluchému Listu na druhé straně tábora. Ostropacka sežehla Stříbřoucha naštvanýma očima, přičemž se snažila potlačit smích.,,Co je?"řekl.,,Proč jsi  mně musel rozesmát?"zeptala se, ale odpověď už znala dávno.,,Chtěl jsem tomu starému morousovi ukázat, že se smíchem vypadáš mladší i když on by se musel smát 100X hlasitěji. Ostropacka se musela zase zasmát. Rychloocas je sledoval s mračícím obličejem. Stříbrouch se na něj koukl.,,No co? Musíš uznat, že je to pravda."řekl.,,Je starší. Měli by jste mu projevovat úctu."řekl jim.,,Ten je protiva už hodné dlouho."obhájil se Stříbrouch, ale Ostropacka jen zvedla obočí nad jeho obhajobou.,,Stříbrouchu! Je to neslušné."řekl Rychloocas a Ostropacka kývla.,,Jen jsme se smáli. To že nás vyrušil je neslušné. Takovou srandu totiž nepamatuji."mňoukl. Rychloocas už nic neřekl, protože by to bylo marné.
Povídali si ještě půl hodinu. Ostropacka zívla a rozloučila se s nimi. Vstala a došla do Válečnického doupěte, kde si lehla a hned usnula.

Ostropacka seděla pod stromem a sledovala, jak je Rychloocas s nějakou kočkou a Stříbrouch taky s cizí kočkou. Oba se k těm kočkám měli. Ostropacka pocítila zvláštní pocit. Nebyla to závist ani žárlivost. Byl to smutek. Smutek, že už na ni její přátelé nebudou mít tolik času. Najednou se z lesa vynořili černé kočky.-Zase ty stíny.-pomyslela si vyděšeně. Když se pořádně rozhlédla, tak spatřila Tichou Hvězdu na skalce. Ostropacka se usmála.-Žije!!- její veselí ji, ale nezůstalo dlouho. Dvě černé kočky k ní došli a začali s ní bojovat. Tichá Hvězda se nebránila. Ostropacka se chtěla vydat na záchranu, ale nemohla se pohnout. Zamyslela se a začala volat na Rychloocase a Stříbroucha, aby Tichou Hvězdu zachránili. Oni ji, ale neposlouchali. Pořád byli se svými kočkami a mezitím je do zad škrábali ty stínové kočky. Pak uslyšela hlasité zakvílení. Otočila se a spatřila, jak ze skalky padá bezvládné tělo jejich Velitelky. Stekly ji slzy a ve stejnou chvíli padly na zem mrtví i její přátelé. Ostropacka se začala potápět do bažiny.,,Ostropacko!!"volal někdo. Porad to opakoval.,,Ostropacko!!!!!!"to ji probudilo.