1.Kočičí Válečníci-Stíny lesa [DOKONČENO]

Sladké probuzení

Ostropacka otevřela oči a spatřila Kopretinu, jak připravuje bylinky. Rozhlédla se a spatřila, že vedle ní někdo spokojeně oddychuje, Rychloocas. Usmála se a chvíli ho pozorovala.,,Byl u tebe celou dobu."ozvalo se. otočila hlavu a uviděla, jak se na ni Kopretina usmívá.,,Celou dobu?"mňoukla nechápavě.,,Zahnal Ostříže a jeho kocoury. Pak tě donesl tady ke mně. Spala jsi...No dnes večer by to byl den. Takže jsi spala noc a polovinu dne."vysvětlila.,,A on...Celou dobu se mnou byl?"zeptala se. Kopretina kývla.,,Přemluvil i Šedého, aby mohl zůstat s tebou. Chtěl být s tebou, když se probudíš. Ale jaksi to zaspal."dodala pobaveně. Ostropacka se zamyslela.,,Tak já to zahraji. Chci vidět jeho obličej."navrhla vesele.,,Tak fajn. Stejně si musíš ještě odpočinou."mrkla na ni a zase se vrátila k bylinkám. Ostropacka položila hlavu a zavřela oči. Rychloocasova vůně ji uspávala. Za chvíli spokojeně oddychovala.

Stála na tiché mýtině. Bylo pod mrakem. Rozhlédla se a uslyšela hlasité zakvílení. Vyděšeně hledala, kdo ten zvuk udělal. Mlha, která tam před chvíli nebyla ji odkryla Ostříže a Rychloocase. Rychloocas ležel na zemi celý od krve. Nad ním hrdě stál rudooký válečník s jménem, které vzbuzovalo strach, Ostříž. Měl drápy od krve a zlověstně se usmíval. Ostropacka se chtěla rozbrečet. Její kamarád umíral. Vlastně umíral někdo koho měla moc ráda. Chtěla na něj zavolat, ale vydala ze sebe jen mňouknutí, které děla malé kotě v nesnázích. Po tvářích ji tekly slzy a Ostříž se pobaveně smál. Vše začalo nabírat černou barvu, až nakonec viděla jen tmu...

,,Ostropacko?!"ozvalo se. Otevřela uslzené oči a spatřila ho. Toho o kterém se ji zdálo a kterého měla moc ráda.,,Rychloocasi!"mňoukla a přitulila se k němu. Usmála se, je naživu.,,Co se stalo?"zeptal se něžně.,,Z-zdálo se mi o O-ostřížovi a o-o-o t-tobě."šeptla a slzy ji pomalu mizeli. Jeho přítomnost ji uklidňovala.,,A co se v tom snu stalo?"optal se opatrně.,,Ostříž tě z-z-z-z..."nemohla to vyslovit.,,Zabil.."dopověděl za ní a olízl ji uši.,,Neboj jsem v bezpečí a ty jsi taky v bezpečí. Ostříže jsem zahnal."mňoukl a koukl se ji do očí.,,Vše je v pořádku."řekl rezavý kocour a usmál se na ni.,,Dobře."řekla a taky se usmála.,,Kdy se vrátíme do tábora?"zeptala se, aby změnila téma.,,Šedý řekl, že už dnes."odpověděl vesele.,,A...Mohli bychom jít napřed?"zeptala se.,,Kvůli té věci svobodou a plaváním?"zvedl vesele obočí. Kývla a zavrtěla ocasem.,,Jasně."mňoukl a olízl ji ucho.,,Pojď za Stříbrouchem, Zrzečkou, Plamenem a Světluškou. Mají o tebe strach."dodal a vstal.,,Veď mně."řekla a taky vstala.

Nakonec bude poslední kapitola asi 22.

Jak se vám líbila dnešní kapitola?

Moc se v ní neděje, ale pomůže to Rychloocasovi a Ostropacce (Rychlopacce).