1.Kočičí Válečníci-Stíny lesa [DOKONČENO]

Nová věštba

Uběhl měsíc od Shromáždění, kde Rudý oznámil svou vládu nad krvavým klanem. Ostropacka spala v jeskyni s jménem školka. Když ji něco koplo. Otevřela mrzutě oči a rozhlédla se. Ohnivá střela seděla a mluvila se svým posledním kotětem. Vločka čistila svá dvě koťata. Koťata Vysoké mlhy se k ní tulila a spokojeně oddychovala. Ostropacka si položila hlavu. Už půl měsíc (2 týdny) nebyla na lovu, na hlídce a ani teď neučila Plamena. Jeho výcvik si vzal na starost její druh, Rychloocas. Koukala se do země a vzdychla. Tolik by teď chtěla být venku a vědět, co se děje. Ano, sice za ní chodil Rychloocas, Plamen, Stříbrouch i Zrzečka a říkali ji noviny, ale nebylo to ono. Chtěla se zase prohánět po Mlžné mýtině. Teď mohla jen chodit po táboře, zatím.,,Dobré ráno, Ostropacko.",,probudil" ji jemný hlásek. Zvedla hlavu a spatřila Ohnivou s jejím kotětem. Kotě po ní hned začalo lézt.,,Ahoj, Střelo."řekla unuděně.,,Chápu, že se nudíš."koukla se na ni laskavě Ohnivá a sedla si k ní.,,Jak jsi to ty nebo Vločka nebo vlastně každá kočka mohla přežít?"zeptala se.,,Ze začátku je to veliká nuda. Ale až se narodí...Věř mi, budeš mít, co dělat."usmála se na ni.,,A neboj se, tady Jitrokotě má 6 měsíců až za 2 týdny. Po celou tu dobu budu s tebou a pak tu máš Vločku."řekla laskavě.,,To je pravda, budeme s tebou."usmála se na ni Vločka, která byla zatím ticho.,,Děkuji, jste zlaté."zavrněla a koukla se na Ohnivou. Sklopila uši.,,Promiň, že jsem nemohla pokračovat ve výcviku Plamena, ale je teď v mnohem lepších rukou."řekla.,,Za to nemůžeš a Plamen, tak dostane zkušenosti od vás obou."mňoukla a olízla si packu.,,Jo a Rychloocas tu byl ráno stavený. Máme tě od něj pozdravovat."dodala Ohnivá.,,Je zlatíčko."zavrněla Ostropacka.,,Ostropacko, mohla bych poprosit o myš?"poprosila Vločka.,,Samozřejmě."usmála se, a vstala.,,Já bych prosila o vrabce."ozvala se Ohnivá.,,Jasně."mňoukla Ostropacka a vyrazila ze školky.-Konečně se zase projdu.-pomyslela si vesele.

Vylezla z jeskyně a do očí ji udeřilo jasné slunce. Švihla vesele ocasem a klusala k hromadě.,,Dobré ráno Kopretino, ahoj Snížku."usmála se na tříbarevnou kočku s bílým učedníkem.,,Ahoj Ostropacko."mňoukli oba.,,Jak to zatím jde? Bolí tě břicho?"zeptala se Kopretina.,,Ne, ale dneska mně jedno probudilo kopnutím."stěžovala si.,,To se teprve těž, až po tobě budou lézt. Co jsem slyšela, tak lepší budíček není."zasmála se léčitelka.,,Tak to je super."řekla pobaveně Ostropacka. Najednou se Snížek ztuhl a koukal se do prázdna.,,S-Snížku?"zavolala a koukla se vyděšeně na Kopretinu. Ta si ji ovšem nevšímala a sledovala svého učedníka.,,Zachránce světa se narodí na první sníh. Sám přitom umře. Prozradí ho jeho světlemodré oči."řekl hlubokým nepřirozeným hlasem. Zavrtěl hlavou a byl zase normální. Koukl se a svou učitelku.,,C-co to znamená?"optal se.,,Za prvé, tvá první věštba..."řekla nadšeně.,,...A za druhé, narodí se zachránce světa."dodala.,,Zachránce světa? Ten co zabije Ostříže?"ozval se za nimi hlas. Otočili se a spatřili Šedého.,,Asi ano, Šedý měsíci."mňoukla Kopretina. Šedý kocour zamyšleně kývl. Vzal si myš a pomalu se vracel ke svému doupěti.,,Jdeme Snížku."řekla Kopretina a rychlým krokem směřovala do léčitelského doupě.-Nejspíš to chce tajně oslavit.-pomyslila si a usmála se. Vzala dvě myši a vrabce, pak směřovala zpátky do školky.

Vešla do jeskyně a rozdala kořist. Lehla si a začala jíst myš. Očkem sledovala, jak Jitrokotě žužlá kousek masa. Usmála se, bylo to roztomilé. Po jídle se převalila na bok a podívala se na své rostoucí břicho. Při tom přemýšlela nad Snížkouvou první věštbou...

Z textu vyplývá, co se stalo Ostropacce. :D
Tuto kapitolu bych chtěla věnovat za skvělé komentáře, které mně motivují v dalším psaní. ☺

Podívejte se na Infa ke knihám, tam to je vysvětlené.