Alex byla už od malička osamělá a hledala jak se zabavit. Jednou, když se procházela lesem, vkročila na území vlčí smečky. Vlci ji však nezabili. Každý den chodila do lesa za nimi a učila se od nich. Milovala je víc než cokoliv a byla jako jedna...
Když mi bylo sedm, můj táta pracoval v malém podniku a měl na mě vždycky čas, ale pak mu to přestalo stačit a začal si budovat jméno ve velké firmě. Byl pořád pryč a já byla doma s mámou. Máma nepracovala a starala se o mě, ale potom asi uznala že už jsem dost velká a začala svou kariéru jako doktorka. Měla dlouhé směny a domů se vracela až skoro v noci a já jsem doma osaměla úplně. Dlouhý čas, jejž jsem trávila jen sama se sebou a popřípadě s mými plyšáky mě začal ubíjet, jelikož her doma ubývalo a já se začala nudit. Nemohla jsem hrát na schovávanou, jako jsme hrávaly s mamkou, protože nebylo před kým se schovávat a pak pozorovat jak vás někdo hledá. A nebyl nikdo s kým bych chodila ven. Jelikož jsem však byla už od malička introvert nechtěla jsem chodit za nikým ze sousedství, i přesto že jsem se nebála jít po cestě, již lemovaly vysoké stromy až do města. Začala jsem tedy chodit do lesa, u kterého stál náš domek až jsem potkala vlky.
Ten years ago. Alex's POV:
Zamkla jsem dveře a vyrazila do lesa. Tohle už podruhé co jsem opustila dům, ale předtím jsem se jen procházela v lese a hledala šišky. Teď to bylo trochu jiné. Dnes jsem chtěla objevovat a poznávat. Mamka mě sem do lesa nikdy nebrávala, jelikož si myslela (a také vždycky říkala), že je to nebezpečné, protože v lese žijí medvědi a vlci. Mě to však po tomhle zjištění vábilo do lesa ještě víc. Po špičkách jsem běžela trávou, jež mi sahala po kotníky a dávala si pozor na malé ďolíky v zemi, nýbrž jsem o jeden z nich posledně zakopla. Běžela jsem až k lesu a zastavila těsně před jeho okrajem. Vkročila jsem bosou nohou na jehličí a vnímala ne zas tak nepříjemné mravenčení, které se mi rozlilo po povrchu chodidla. Pobaveně jsem se zachichotala. Chodit bosky bylo vždycky vzrušující a já to milovala. Mech co příjemně lechtá, ale i jehličí co štípá do chodidel. Milovala jsem procházení potůčkem, i to jak mi voda příjemně chladí nohy hned jak do ní vkročím. Včera jsem si při sbírání šišek našla místečko hned vedle mýtiny odkud můžu pozorovat vysokou a ona mě neuvidí. Je to taková prohlubeň za pařezem, jenž stojí na kraji mýtiny. Podle značek, které jsem se k místu udělala vím, že už jsem skoro tam. Když však obejdu kolem stromu označeného proužkem látky, mihne se přede mnou obrys. Polekaně uskočím a zakopnu. Padám na zem. Vykročí ke mně ladnými kroky. Bojovně vystrčím bradu. Cítím, že bych se měla bát. Rozum mi říká, že mám utéct. Já však rozum nikdy neposlouchala. Já poslouchala srdce. A tento orgán, jako by zavyl na uvítanou. Proto vstanu. Zvíře přede mnou se ani nehne. Jeden ze tří za ním výhružně zavrčí. Nevšímám si jich. Zajímá mě jen velký bílý vlk v čele.
wolf's POV:
Lidské mládě šlo osamoceno lesem. Neměla ani tušení, že už od včerejška ji sleduji. Zdála se být odvážná. Vkročila však na území smečky. Jako vetřelec. A ti se musejí potrestat. Avšak... tohle nebyl turista a ani dospělý. Tohle vypadalo až bolestně podobně jako-,,Křup" přerušila mé myšlenky prasknutá větvička. Temně jsem zavrčel na menšího vlka, který způsobil ten hluk, i když v hlouby duše jsem mu byl malinko vděčný, že mě vyrušil. To mládě nemohla být ona. Zastříhal jsem ušima a vykročil. Za sebou jsem cítil, že mě následují. Proběhl jsem před ní, abych si ji prohlédl. Havraní vlasy měla stažené. Ledově modré oči mě spatřily a dívka klopýtla dozadu a spadla na zadek. Nebála se. Předstoupím před ní a nasaji její pach. Tak... povědomý. Musí s ní být nějak spřízněná krví, jinak by nebylo možné aby voněla takto. Ona mezitím vstala. ,,Patří mezi nás." zavrčí vlčice po mé levé straně zmateně. ,,Ano" střihnu ušima v odpověď.
Alex's POV:
Z toho vlka byla cítit něco jako... autorita. V tu chvíli mi připadal jako král celého lesa. Rozhodla jsem se, že mu budu říkat Stín, protože se uměl tak dobře plížit mezi stromy. Stín si mě celou prohlížel a pak přišel ještě blíž a začal mě obcházet kolem dokola jako by mě zhodnocoval. Jeho bílá srst se třpytila na slunci a já na chvilku úplně zapomněla, že mě může sežrat a pohladila jsem ho. Stuhl uprostřed krok a chňapl mi po ruce. Rychle jsem ji odtáhla a omluvila se. Podíval se na mě hnědýma očima, obrátil se a společně se třemi vlky za ním zmizel mezi stromy. Zaraženě jsem tam stála a nevěřila vlastnímu štěstí. On mě nesežral.
Od té doby jsem je hledala. Hned jak táta a máma vyšli z domu vydala jsem se bosa a nikým neviděna do lesa hledat vlka Stína a jeho smečku. Ten den, co jsem je potkala poprvé, jsem si řekla, že se naučím tak dobře plížit, že mi dovolí si ho pohladit.
Jelikož tohle je první kapitola tak ten kdo to čte prosím napište do komentářů jestli mám pokračovat a jestli vás to baví jinak se omlouvám za všechny chyby co tam budou. V médiích je ukázaná Alex a Stín vypadá asi takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
