Girl or Wolf ?

10.

Viděl mě! S narůstající panikou se krčím v rohu místnosti a pokouším se najít únikovou cestu, ale žádná tady není. Teď se krčím a posteli a vymýšlím možné cesty úniku až přijde. A netrvá dlouho a skutečně slyším kroky blížící se k mému pokoji...

Alex POV:

Bojím se. Slyším jak otevřel dveře. Já se tisknu ke stěně mého bývalého pokoje a doufám... doufám že bude dělat že mě přehlédl. Něco mi však napovídá že tomu bude jinak.

Jacob POV:

Otevírám dveře a vprostřed kroku se zastavím. Uvidím Alex jak se krčí u stěny pod oknem, jako by světlo z něj bylo to poslední co měla. Ona má ze mě strach, ale proč? Bojí se že jí něco udělám? "Neboj se, já ti nechci ublížit." pokusím se o klidný hlas plný něžnosti a opravdu, ona zvedla hlavu. Teď ale nevím jestli by nebylo lepší kdyby ji nechala svěšenou, na očích jí totiž spatřím jen strach, nechápavost a plachost. Počkat, ona se nebojí mě samotného, ale má strach z pomsty. Z pomsty za můj strach, který způsobila Alex. Já bych jí, ale nikdy neublížil. Jenže ona to neví. Já můžu za tuhle situaci a je čas to napravit. Chci aby bylo vše jako dřív. Přeji si ji zase vidět smějící se nebo jenom ve škole.

Nobody POV:

Chlapec pomalu došel k posteli vedle dívky, která měla v očích strach. Ten však nebyl dost mocný na to aby překonal zvědavost. Ona nevěděla proč jí chlapec nechce ublížit a právě o tom začal on vyprávět. Slunce už se sklánělo k západu když chlapec dovyprávěl a vstal z postele. Dívka v ten moment pochopila a všechno začalo dávat smysl. Tedy, skoro...

Alex POV:

Najednou jsem to všechno začala chápat, chtělo se mi vstát a obejmout ho, ale když jsem se zvedla na nohy tak najednou, jako by se mi podlaha kácela pod nohama. Potom už jsem necítila nic kromě nesnesitelné bolesti. Pamatuji si křik Jacoba, ale jakoby z dálky a pod vodou. Schoulila jsem se do klubíčka a cítila jsem jak mě podepřeli něčí ruce. Avšak v ten okamžik se konečně dostavilo milostné bezvědomí.

********************************************

Alex POV:

Probudila jsem se se strašnou bolestí hlavy a zad. Jako by mě do nich pobodalo tisíce malých jehliček. Co však bylo neobvyklé je to, že jsem se probudila v posteli, přikrytá dekou. Najednou si mé zpomalené vědomí položilo otázku "Kde je Jacob?" prudce jsem i přes všechnu bolest vstala z postele a šla se podívat ven z pokoje. Když jsme šla po schodech dolů, zamířila jsem do kuchyně. Tam jsem si oddechla. Jacob naštěstí usnul u knížky, kterou si nejspíš půjčil z mé knihovny. Potichu jsem prošla kolem něj do vedlejší místnosti a poté do sklepa. Zranění nebo co to vlastně, neomlouvá mé povinnosti ke smečce a k masu. Navíc mám hlad a Jacoba budit nechci. Protože lednička je plná masa pro smečku a on neumí lovit. Pomalu jsem vytáhla maso z udírny a ukrojila si tři plátky. Zbytek jsem zabalila do předem připravené látky a šla zase nahoru. Když jsem došla do kuchyně tak jsem co nejtišeji otevřela ledničku. To by ovšem nebylo ono kdyby pořádně nezavrzala! "Do prdele" zaklela jsem tiše a dál vyndávala maso. Když jsem se otočila poskytl se mi pohled na právě se probouzejícího Jacoba. "Dobré ráno." řekla jsem a spěchala i s masem dolů. "Tohle je skoro poslední dávka." pomyslela jsem si a nevědomky jsem si nahlas mumlala dál "Akorát ještě musím vzít ty ze třetího a čtvrtého lovu, to bude trvat tak dva až tři dny než se maso vyudí a potom to ještě celé rozdělit na přesné dávky podle toho kolik bude masa." věci jako dávání masa do udírny jsem dokonce dělala tak bezmyšlenkovitě, že jsem ve svém mumlání došla až k bodu kdy jsem si uvědomila že já sice můžu jíst sušené maso, ale Jacob se musí najíst pořádně. Prošla jsem kuchyní až do chodby a už s lukem a toulcem šípů na zádech jsem mířila ke dveřím. Zastavil mě však už známý hlas "Kam to jdeš?" zeptal se starostlivě Jacob a já se otočila čelem k němu. "Přece na lov, lednička je prázdná." odvětila jsem s naprostou samozřejmostí a on jen překvapeně povytáhl obočí "Vždyť je tam masa jako na týdenní grilovací párty!"řekl, pro něj asi známé přirovnání, ale mě tím přivodil jen otázky "Co je to 'grilovací párty'? Je to nějaké zvíře?" zeptala jsem se, protože mi asi někde uniklo slovo týdenní. On se však jenom zasmál "Ne, to opravdu ne. Ale pořád je tady moje otázka. Kam jdeš, když si asi před sedmi hodinami omdlela jen z toho že jsi vstala?" pronesl a mě začínala docházet trpělivost. "Kam asi, já jdu lovit. Všechno to maso jsou zimní zásoby smečky a ty potřebuješ taky jíst!" řekla jsem a on se zarazil"Takže jdeš lovit kvůli mě?!" zeptal se podrážděně, což jsem také nechápala "Ne, já taky potřebuji samozřejmě jíst ty troubo." pronesla jsem s pobavením v hlase a vykročila ze dveří. Hned jak jsem za sebou zabouchla dveře jsem pocítila nádherný pocit. V domě, jako by mě něco vázalo a dávalo do klece, kde jsem měla strávit celý život. Ale tady, venku jsem měla pocit jako kdybych se uvolnila z pout a rozběhla se po rozkvetlé louce plné motýlů. To však jen v duchu, ve skutečnosti jsem vyrazila do lesa s účelem zabít.

--------------------------------------------------------------------------------------

Taaak, začneme... tedy i zároveň skončíme. Mám několik informací a chtěla bych je tady všechny hodně rozvést, takže hezky od začátku konce :D

1) Přeji všem Šťastné a veselé Vánoce, tedy teď už spíš nový rok ehm, ehm

2) Moc se omlouvám že nevyšla dlouho další kapitola, ale mám proto důvody, třeba jako: Jsem líná. Byl nový Star Wars film, který velice doporučuji i když pár chyb na tom filmu bylo. Dále byly Vánoce, čas klid a pohody :D. Potom jsem byla dál líná a ještě před včím tím byla škola a já byla bez inspirace a nápadu.

3) Jak jsem řekla už předešlém bodu, nebyly žádné nápady ani inspirace. Ani nepřišla nějaká paní múza a neřekla "Hej! Já nemám co na práci taakže tady musí někdo něco dělat. A jestli si to pochopila správně ten někdo musíš být ty" a nedala mi nic nad čím bych mohla vymyslet kapitolu =(

4) Taky bych se ráda(zase) omluvila že v téhle kapitole ještě nebyly vlci a to je to knížka Girl or Wolf, ale to taky radši už nebudeme rozebírat

5) Já vím, že těch bodů je jak masa v ledničce Alex, ale do komentářů jsem to info napsat nemohla. Takže dál jsem chtěla zmínit několik písniček které mi pomohli a které sem teď dám UPOZORNĚNÍ: tyto písničky se apsolutně nehodí ke čtení této kapitoly a nemají co dělat s obsahem

Jinak jsou to naprosto boží songy a rozhodně doporučuji, jsou vytvořeny podle, nebo né přímo podle ale v souvislosti s Undertale.

6) Jinak tahle kapitola má něco přes 1000 slov takže tak průměr co se týče posledních kapitol

Tak a tohle je oficiálně konec konce a u tohodle konce konce se s vámi nakonec přece jen koncem rozloučím a totálně zamotám celý konec konce, který jsem chtěla ukončit XDD

Loučí se Warrior