Girl or Wolf ?

12.

Two years ago, Alex POV:

"Tento de...ník vě..nuj..i mí, teda mé" začala jsem jenže dva roky pryč ze školy se na mě asi podepsaly a Jacobovi došla trpělivost "Prosimtě dej to sem" povzdechl si a i s údajným deníkem odešel do obyváku a sedl si na gauč, přičemž já jsem se o něj jen opřela a nakukovala Jacobovi přes rameno. "Ehm, ehm" odkašlal si a začal číst: Tento deník věnuji své milované ženě Rose, přeji si aby pochopila co jsem jí nedokázal říct sám. "Který rok to je? Rose bylo jméno mé babičky."vyhrkla jsem a Jacob se na mě otočil "Kdybys nepřerušovala tak se to dozvíš" mrkl na mě, přetočil stranu a začal číst. 

27.2.1985                                                                                                                                                                                    No, jak začít. Nikdy jsem deník nepsal, ale začal jsem, protože se se mnou začíná dít něco opravdu divného. Nevím čím to je. Mým největším přáním je však to zastavit. Tohle píši sice v jiný den než je nadepsáno, ale je to tím, že jsem se tím předtím nijak nechtěl zabývat. Teď už budu muset. Všude po těle se mi pomalu objevují tetování vlka a já s tím nedokáži nic dělat. Mám štěstí že je zima a mohu to nějak zakrýt oblečením, ale ta bolest je nesnesitelná. Myslím že si za chvíli začneš všímat že se se mnou něco děje. Teď se zatím zabýváš naší malou Nathali, ale ty vždy víš když mě něco trápí. Zítra s tím zajdu k doktorovi ať se podívá co to vlastně znamená. 

28.2.1985                                                                                                                                                                                     Byl jsem u doktora a on to nedokázal nějak vysvětlit. Tak nějak jsem to tušil, ale ta naděje tam pořád byla. Nevím co budu dělat. Jediné co nechci je aby jsi to zjistila. Vím že by tě to trápilo a teď máš dost starostí s Nathali. 

29.2.1985                                                                                                                                                                                      Z těch tetování začínám mít docela hrůzu. Rozšiřují se dále a jedno už je dokonce kompletní. Zajímavé však je, že oči vlka jsou stejné jako moje. Čokoládově hnědé, ale srst vlka je bílá jako sníh zatímco moje vlasy jsou blond. Jediná pozitivní věc je, že se o týden později stěhujeme. Ten dům se ti určitě bude líbit a Nathali taky, vybral jsem rodinný dům na kraji lesa se zahradou a udírnou. Malá bude mít vlastní pokojíček v patře a mi budeme moct spát je o místnost dál.

8.3.1985                                                                                                                                                                                       Konečně mě zase vzala obvyklá pozitivní nálada. Ten dům je opravdu takový jak ho popisoval majitel. Je opravdu jen kousek od lesa, Stačí ujít asi padesát kroků a les vás pohltí. Miluji přírodu a podle Nathalina výrazu si myslím, že něco zdědila po mně. Ty jsi taky šťastná, takže umím předpovídat dobře a doufám že tvůj výraz na tváři ti dlouho zůstane.

15.3.1985                                                                                                                                                                                     Už zase se ty potvory začaly projevovat. Myslel jsem že je s tetováním konec, jenže teď se mi začíná zdát pořád dokola jedna a ta samá noční můra. Vždy to začíná tím že vyběhnu po čtyřem z našeho domu a mířím k lesu. Časem jsem si uvědomil, proč vlastně běžím po čtyřech. V noční můře totiž nemám nohy, ale obří tlapy a jsem asi dva metry vysoký, potom běžím dál lesem přes potok a dál podél určitých stromů, až dorážím k velké skále uprostřed lesa, které je rozprostřena na prosluněné mýtině s potůčkem, který vede k jezeru. Když však doběhnu ke skále, pokaždé je tam smečka vlků a vrčí na mě. Já však začnu taky vrčet a vrhnu se proti nim. Ale hned jak se zakousnu prvnímu do krku tak noční můra skončí a já se probudím.

23.3.1985                                                                                                                                                                                     Tohle už není normální, když se mi dnes zdála znovu ta noční můra tak pokračovala. Hned jak jsem se zakousl vlkovi do hrdla tak jsem se neprobudil. Jen jsem slyšel křupnutí a vlk se přestal hýbat a bezvládně mi visel v tlamě. Ano v tlamě. Pořád nevím jak vypadá zbytek mého těla, ale opravdu se bojím že se mi to nezdálo. Protože normálně jsem ve snu necítil krev v tlamě.

24.3.1985                                                                                                                                                                                    Dnes jsem konečně zjistil co to znamen...Začal Jacob číst další zápis a já napjatě čekala. "Co se stalo?" zeptala jsem se nedočkavě a podívala se mu přes rameno. "Ale ne... ne, ne, ne." zvyšovala jsem hlas až jsem skoro křičela. Ten deník byl pomalovanej čmáranicema ode mě, když jsem tu knížku četla poprvé, tenkrát mi bylo sedm a já jsem tam měla napatlaných snad deset různých temperek."Proklínám svoje sedmiletý já!" vykřikla jsem a viděla jsem Jacoba, jak stěží zadržoval smích a zároveň byl skoro stejně naštvaný jako já. Nevím jestli tahle kombinace je vůbec možná, ale u něho je asi možné úplně cokoliv. "Jak se mám teď asi dozvědět co se stalo?!" přecházela jsem naštvaně po místnosti. "Teď mám opravdovou chuť někomu ublížit. Po chvíli jsem se uklidnila a sedla si vedle Jacoba. "Aspoň víme pár důležitých věcí." povzdechla jsem si a Jacob se na mě zvědavě podíval "Nikdy ti nedávat do ruky barvy?" ušklíbl se a já už neměla jaksi sílu se naštvat "No, to taky, ale ten kdo to psal byl opravdu můj děda a Rose moje babička."zamumlala jsem s hlavou v dlaních. "Jak to víš?" podíval se na mě Jacob s překvapením v hlase "Protože Nathali je moje matka a ona zdědila tento dům po rodičích, kteří se sem přestěhovali když jí byl ani ne rok." unaveně jsem se pousmála a vstala jsem abych šla nahoru. V tom mě, ale Jacob chytil za ruku a přitáhl mě k sobě do hřejivého objetí. Já už neměla sílu odporovat a tak jsem se k němu přitulila a objetí obětovala. Popravdě, takhle bych dokázala vydržet navždy, zachumlaná v jeho objetí, i když jsem byla asi o hlavu a půl menší než on.