Girl or Wolf ?

13.

Od čtení deníku uběhla dlouhá doba a já se vrátila k normálnímu životu s vlky. Po měsíci mě začaly pronásledovat noční můry, ale zcela jiného rázu než bylo popisováno v deníku. Jacob ke mně začal chodit každý den a nedovoluji si tvrdit že by mi to vadilo. Začaly se také rozšiřovat moje tetování, které mám momentálně dvě. To druhé se mi rýsuje na pravé paži.

Alex POV:

Běžím lesem, tlapky mám malinko zablácené a vedle mě teče potok. Znám  směr kterým běžím, ale smysl to postrádá. Přiběhla jsem k vlčí skále a uviděla udivené vlky, kteří na mě ostražitě vrčeli. Nebyli tu všichni, ale i čtrnáct vlků by mě v momentě bez váhání zakouslo, začali se ke mně přibližovat lovci Thomi a Thami společně s Brigganem a Eliou, z prava šli Mede s Lily a doprovázel je Vio a Storm. Věděla jsem že jsou na mě připraveni zezadu skočit členové hlídky Kira a Tiragon. Dawion se zatím s Alyou držely vzadu u doupat, ale věděla jsem že fungují jako záloha. Nechtěla jsem s nikým bojovat. Kde je Stín? Právě ten by tu měl být jako první. Rozhlédla jsem se pomalu okolo sebe  a uviděla ho jak stojí na vyvýšeném kameni asi deset metrů ode mě. Pozoroval mě svýma hnědýma očima a zkoumal každou část mého těla. Vypadal zamyšleně, jako by si nebyl něčím jistý. Po chvíli seskočil z kamene a vydal se ke mně. Ostatní mu pomalu ustupovali a on šel pořád se svými zamyšlenými oči díval na mě. Sklonila jsem poslušně zrak a čekala co udělá. Nejdřív mě očichal, ale pak najednou ucukl a podíval se vyděšeně na mě. Jediné co jsem v tu chvíli slyšela, byl mužský hlas v mé hlavě "Měl jsem být jediný."                              

Vystřelila jsem urychleně do sedu. Mé tělo pokrýval studený pot a rychle dýchala. "Co to k sakru bylo?!" vykřikla jsem přes celý dům, ve kterém jsem od minulého roku zase začala spávat. Jelikož jsem věděla že bych rozčílením už neusla, odkopla jsem ze sebe deku a šla do kuchyně. Digitální hodiny na mikrovlnce ukazovaly půl páté ráno. "Proč je tu taková zima?" zeptala jsem se spíš sama sebe než kohokoliv jiného. Šla jsem po domě prohlédnout všechny okna, ale všechny byly zavřené, už zbývala jen předsíň, kde bylo jen jedno. Vyšla jsem přes obývák do chodby a jestli jsem byla před tím ještě pořádně neprobuzená tak teď už jsem se probudila úplně. Hlavní vchod byl otevřený a na zemi byly lidské šlápoty od bláta, které se postupně vytrácely a směřovaly ke mně.

To be continue...