Girl or Wolf ?

4.

Od toho dne kdy jsem vyděsila Jacoba, stal se bázlivým. A i když postupem času ten strach ustupoval, pořád se bál jedné věci. Psovitých šelem. Kdykoli jsme šli se třídou do zoo tak to vypadalo asi takhle:

seven years ago, Alex POV:

Konečně je začátek léta a konečně půjdeme se třídou do zoo. Strašně se těším, i když na to nevypadám. Každý rok sice jezdíme do zoo znovu a znovu, ale vždycky se strašně těším.Teď už se třídou čekáme až přijede autobus a můžeme vyrazit. Jo, konečně je tady. Stoupnu si do řady a čekám ve dvojici s nějakou holkou až nás učitelka spočítá. "No konečně" řeknu potichu, tak aby mě nikdo neslyšel a nastupuji do autobusu, musíme sedět po dvojicích, takže drapnu holku se kterou jsem byla na počítaní a vedu ji přes celý autobus na zadní sedadlo. Tam ji pustím, ale ona se na mě jen divně podívá a odejde pryč za kamarádkami. Já jen pokrčím rameny a opřu se o okno, z něho vidím jak nastupují další moji spolužáci jejichž jména znám jen matně. Nakonec nastoupí Jacob a jde si sednou, ale to už mě nezajímá takže se dál koukám na cestu a nic nevnímám. Když tu najednou"Ahoj, můžu si sednout?" ten hlas poznávám a ten pach... ale né to je zase Jacob. Otočím se na něj a pečlivě skryji všechny city, povzdechnu si a mírně kývnu hlavou. Poté se otočím zpátky k oknu a chci zase nevnímat, ale Jacob jako by rušil moji klidnou a nevšímavou povahu a stále se mi nedaří usnout. Přemýšlím nad tím tak dlouho, že najednou pocítím jak se někdo dotknul mého ramene a mírně s ním zatřásl. Trhnu sebou a okamžitě se odtáhnu. "Sakra, už teď jsem nepozorná" zakleji v hlavě a tázavě se podívám na Jacoba, který se mnou předtím zatřásl"Vystupujeme" řekne, přičemž už se hrne z autobusu spousta spolužáků a strhnou sebou i mě. Už se sice těším, ale z toho jak jsem v autobuse přemýšlela jsem ospalá a malátná. Avšak jakmile vystoupím z autobusu vlije se do mě neznámo odkud energie a pomalu začínám být hiperaktivní. Učitelka nás rozřadí do dvojic a hádejte s kým jsem já, jestli jste hádali Jacoba gratuluji vyhráváte. No máme my to na sebe ale štěstí, první v tom lese a počítá se to i když o tom on neví. Potom v autobuse a nakonec tady, achjo co bych dala za to být z někým kdo nemluví, nechce si povídat a neptá se na zbytečné otázky jako"Kolik je hodin? Kdy už tam budem? Kdy bude svačina?" a podobné, i když dotyčný ví že já mu na ně stejně neodpovím. Už se těším až budu zase lovit se smečkou, ta nepokládá žádné otázky. A to je hlavní důvod proč se do zoo těším, protože uvidím jiné vlky a smečky, které žijí v zajetí. Pomalu procházíme celou zoo, když však jdu vedle klece s divokými kočkami, začnou na syčet a prskat. Mírně na ně zavrčím, ale to uslyší Jacob "Tos byla ty ?" zeptá se mě a já si uvědomím že tady nejsem tak sama jak jsem si myslela. "Ne, to byla ona" odpovím a ukážu na kočku, která se jen co se přiblížím ještě víc naježí. Naštěstí mě zachránila učitelka, která postoupila k dalším klecím. Takhle jsme procházeli celou zoo a já nakonec konečně viděla vlky, Jacob to měl ale to trochu jinak"T-to jsou vl-vl-vlci ?"zakoktal a já si teprve v té chvíli uvědomila co jsem mu před dvěmi lety způsobila, v tu chvíli mi ho najednou přišlo líto, vlci byli krásná zvířata a život s nimi ještě krásnější, ale vidět někoho kdo je vidí jako nějaké stvůry, které ho děsí mi přišlo strašné. Já jsem to způsobila, takže ho to i odnaučím, jen musím přijít na jak.

------------------------------------------------------------------------

Tak to by bylo a předem se omlouvám že je tato kapitola kratší, ale nemám žádné nápady a ta minulá byla o dost delší takže aspoň tak. Zase se předem omlouvám za chybičky, chybky a chyby, ale já nebýt moc dobrý češtin =D

Loučí se Warrior