Girl or Wolf ?

6.

Už uplynul zase rok od té doby co jsem na Jacoba promluvila a myslím, že jsem udělala dobře. Už půl roku co jsem se 'dozvěděla' o jeho fóbii. Tak se z nás v té době stali dobří kamarádi, avšak tohle není o něm.

Five years ago, Alex POV:

Konečně skončila škola. Dneska byl docela perný den a já se cítím akorát na lov. Musím se připravit, protože dnes jdeme lovit medvěda. Normálně bychom neriskovali, jenže on se rozhodl udělat si brloh blízko našeho loviště, takže nebude lovit on. Ale my jeho. Zrovna jdu cestou ze školy a promýšlím co všechno si mám vzít. Určitě budu potřebovat luk a šípy s širokými hroty. Pak dýku na vykuchání a kožený vak. Nesmím si toho vzít málo, abych přežila. Ale zároveň toho musím mít omezené množství, abych se mohla bez problémů hýbat.

****************************************************

Společně se smečkou vyrážím porostem až k doupěti. Vidím medvěda, cítím jeho silný pach a slyším ho. On o nás také ví. On taky cítí nebezpečí a hrozbu. Jdu v zadní linii, společně se slabšími lovci abych mohla střílet šípy. Je obrovský! Myslím že má přes tři metry. Tohle mu nedaruju! Nikdo nebude smečce krást potravu! Sice z něho bude hodně masa, ale myslím předčasně. První ho musíme ulovit. Stín se začal společně s betou a hlavním lovcem dopředu, zatímco my se rozprostíráme do stran. Já budu za ním a když budu mít možnost tak mu prostřelím krk. Konečně! Alfa zavyl k útoku a z křoví se na medvěda vrhlo několik vlků. Vystřelila jsem první šíp, který si našel cíl na medvědově zadní noze. Chci ho první ochromit, aby byl snadnější lov. Medvěd si však už od začátku uvědomoval nebezpečí a byl připraven. Jakmile po něm skočila Dawion tak ji chytil za hřbet do tlamy a zatřásl s ní. Naštěstí jsem sebou vzala obvazy. Vystřelila jsem druhý šíp, který jsem kvůli roztržitosti netrefila a běžela za Dawion. Ležela v kaluži krve a žalostně kňučela. "Já toho hajzla zabiju!" zabručela jsem nahlas a začala obvazovat Dawion obvazem. Medvěd však nebyl úplně hloupý a ucítil ve mě slabšího. Přestal vnímat smečku a zamířil ke mě. Já si ho zatím nevšímala, protože jsem myslela že jen mění pozici pro boj. Heh... kéž by. Šel přímo ke mě a omega začala kňučet silněji. Probralo mě až Stínovo zaštěkání, jenže to už bylo pozdě. Medvěd se po mě ohnal tlapou a já stihla uhnout na poslední chvíli. "Musím ho rychle odlákat od Dawion" probleskla mi v hlavě myšlenka a hodila si luk na záda. Vzala jsem do ruky dýku a začala medvěda obcházet. Byla jsem rychlá a medvěd pomalý. Byl až moc těžký na to aby se otáčel tak rychle. S dýkou v ruce jsem mu skočila na záda a zasekla mu ji do zad. Zhluboka zařval a snažil se na mě dosáhnout tlapami nebo zuby. Já jsem se jen tak udržela. Šplhala jsem dál až ke krku. Držela jsem se nohama hřbetu a napřáhla dýku. S velkým výkřikem jsem se rozpřáhla a zarazila dýku medvědovi hluboko do krku. Naposled mocně zařval a pak už se jen bezvládně skácel a já s ním. Unaveně jsem padla na bok. Najednou jsem ucítila strašnou bolest a podívala se na sebe. Měla jsem hodně škrábanců a na noze se mi vybarvovali modřiny. "Takže tomu medvědovi jsem se vyhnula" dořekla jsem větu, postavila se a dala ruce v bok. V tu chvíli jsem na pravé ruce ucítila něco teplého. Podívala jsem se na ruku. Ale ne! Na ruce byla krev, a byla jsem si jistá že nebyla medvědova. Tak medvěd přece neminul. Na boku jsem měla pět krvavých šrámů, u kterých jsem si byla jistá že jsou dost hluboké na to aby se dostali k masu. Ale naštěstí dost mělké na to než aby poškodily důležité orgány. Musím domů. Nemám další obvazy, protože poslední jsem vypotřebovala na Dawion. Vyhledala jsem pohledem Stína a co nejprosebněji se na něj podívala. On si mě prohlédl a kývl hlavou. Běžela jsem co nejrychleji to šlo abych ztratila co nejmíň krve, ale bok mi v běhu výrazně zabraňoval. Za sebou jsem nechávala krvavou stopu, ale to mi v tuto chvíli bylo jedno. Doběhla jsem domů a rychle hledala místo, kde jsem schovala klíče. "A, mám je" rychle jsem odemkla a běžela do kuchyně ve které se nacházela lékárnička. Podala jsem si židli a podala jsem si lékárničku s vysoko položené poličky. Byla jsem dost malá, ale musela jsem si umět poradit. Vybalila jsem z lékárničky šití, dezinfekci, obvazy a dala jsem se do práce. Na ubrousek jsem nakapala co nejvíc dezinfekce a začala si jí projíždět v ráně. Sice to nebyl normální postup, ale drápy medvěda mohou být potřísněné krví nebo něčím jiným. Po vydezinfikování jsem si připravila jehlu a nit. "Tohle bude bolet." zašeptala jsem pro sebe a začala šít steh po stehu, ránu po ráně. Za asi půl hodiny jsem měla zašitých všech pět šrámů a začala jsem s nejjednodušší částí. Obvazování jsem vždy zvládala a tady jsem sice měla ránu zašitou, ale potřebuji výmluvu. Potichu jsem se pro sebe zasmála, když jsem si uvědomila že šití a dezinfekce bylo nic oproti vysvětlování Jacobovi, jak jsem přišla k obvazu a bledé tváři. Kterou budu zítra určitě mít. Ještě uklidím a zahladím stopy krve z lesa až sem a můžu jít spát.

--------------------------------------------------------------------------------

Tahle kapitola (nevím proč) se mi psala strašně dobře a dělala jsem to na přání TheWhaleGirl, které tuhle kapitolu věnuji. Joli představ si že medvěd je Martin a ty jsi Alex xD. No a teď pro všechny, přeji krásný den, noc, večer, nebo jiné časy ve kterých tohle čtete, každopádně ahooj.

Loučí se Warrior