Girl or Wolf ?

Epilog

Jako už mnohokrát, tak i teď jsem seděl na kopci za lesem a nemyslel jsem na nic. Kdybych přemýšlel, myšlenky by mi zaběhly k ní. A to bylo příliš bolestivé. Jen tady jsem našel ticho, které jsem s ponurou radostí uvítal, stejně jako aspoň trochu klidu, který se mi poslední dny zákonitě vyhýbal. Najednou, jsem cítil jako by mě někdo pozoroval. Otráveně jsem se otočil, ale nespatřil jsem další turisty, kteří mě čas od času vyrušili a já byl nucen ze svého místa odejít. Můj dech se zrychlil a srdce začalo divoce tlouct. Tohle se mnou dělala její přítomnost, zatímco ona tam teď stála. Černá vlčice s barvou srsti jako nejtmavší noc, jen dva průzračně modré křišťály místo očí. Pomalu šla ke mně a dívala se jako by rozuměla, ale to je přece nemožné, nebo ne? V tu chvíli mi hlavou projela vzpomínka: Klečel jsem u ní  a se slzami v očích ji sledoval. Měnila se. Z vlasů se mi pod rukama stala srst a pokryla celé její tělo."Ustup...prosím." zašeptala, ale já neposlechl. Dál jsem ji držel a sledoval jak se pomalu mění. Spustil se déšť, ale ne že bych to nějak moc vnímal. Najednou jsem totiž před sebou totiž uviděl je. Její smečku a v čele stál velký bílý vlk s hnědýma očima. Díval se jen na ni a v těch očích měl smutek a žal. "Stín" pomyslel jsem si v duchu a mlčky pozoroval jak opatrně přešel k ní a čumákem do ní strčil. Ona už zcela proměněná na něj zamžourala a  zakňučela.  Po tváři mi stekla osamělá slza a já se zmohl jen na to, že jsem na ni hleděl a nebyl jsem schopný slova. Pomalu se rozešla ke mně a já ji jen sledoval. Prošla kolem mě a lehla si vedle mě. Nejistě jsem se na ni podíval. Srst se jí třpytila v posledních záblescích paprsků slunce. Otočila ke mně hlavu a podívala se mi do očí. Jako by nimi něco říkala. A já to najednou pochopil. "Já nezapomínám." řekl jsem omámeně, zatímco ona se mi dívala do očí a skoro neznatelně přikývla, opatrně jsem se ji pokusil pohladit. Přišlo mi to celé jako sen, tohle přece nemůže být zkutečné, říkala mi jedna moje část. Avšak ta druhá pravila opak. A já doufal, že má pravdu. Protože až teď jsem pochopil, když jsem od toho večera slýchával z lesů svobodné vytí vlků.