Netrvalo to dlouho, a zjistil, že za účelem uklidnění se si měl vybrat zcela jinou hru, ba možná i aktivitu, která by neměla co do činění s počítačem.
,,Doleva, a pak nahoru! Rychle, zase doleva! Nééé!“ již po několikáté za sebou se mu podařilo selhat ihned, snad po ani ne minutě. Nevěděl, jestli má být dříve zoufalý, smutný či naštvaný. Jeho nervy dnes zakusily až příliš náporu, kterému nešlo nepodlehnout.
,,Už toho mám fakt dost. Jak to, že mi dneska nic nejde?“ divil se. ,,Máš štěstí, že nejsem v tvojí blízkosti,“ s výhružkou vztyčil ukazováček pravé ruky směrem k postavičce červeného ducha, ,,a věř, že kdybych tak stál vedle tebe, to bych ti teprve ukázal, co dovedu!“
Jakmile to dořekl, zamotala se mu hlava, která ho vzápětí začala urputně bolet. Hned nato se Markovi zatmělo před očima. Nebyl schopen vnímat nic kolem sebe. Měl pocit, jako by se s ním točil celý svět.
Poté, co si trochu srovnal myšlenky v hlavě, jejíž bolest stále neochabovala, instinktivně natáhl ruku k místu, kde se před malým okamžikem nacházela sklenka s životodárnou tekutinou. Ale nemohl nic nahmatat. Jelikož měl ještě stále mžitky před očima, promnul si je prsty horních končetin, a pak mohl konečně zamžourat do neznámé místnosti s tmavými zdmi i stropem.
Přál si, aby vše, co se odehrálo v posledních dvaceti čtyřech hodinách, nabralo svého konce a nastal nový klidný den.
Jenže hra, na kterou do smrti nezapomene, teprve začínala...
ČTEŠ
Životní hra
FanficOčekával, že konec musí přijít, ale že nastane v takové podobě si nepředstavoval, ani v tom nejpodivnějším snu.
