Životní hra

7.

Jakmile překročil práh dveří naskytl se mu pohled na chodbu se žlutě zářícími body, nacházejícími se v jedné řadě na podlaze, končící někde v nedohlednu. Žluté lehce vystouplé dlaždice byly vzdáleny vždy několik metrů od sebe. Stěny, stejně tak jako podlaha, měly podobnou barvu, jakou byla vymalována předcházející místnost.

Trhl sebou, když se za jeho zády znenadání zaklapl zámek dveří. Otočil se a hleděl na zavřené dveře, na nichž byl přišpendlen papírek s dalším textem:

Body se Ti přičítají za podmínky, že stoupneš na žluté tlačítko na zemi. Pokud vzhlédneš ke stropu, můžeš zjistit, jaké výše tvé skóre dosahuje.

Dveře sloužící k východu existují pouze jedny.
Malá nápověda: Tyto, které se nacházejí přímo před Tebou, to nejsou.

,,Očividně, když z této strany nemají kliku ani žádnou podobnou páčku, či cokoli jinýho, čím by se dalo s dveřmi pohnout a dostat se z tohodle vězení," podrážděně procedil mezi zuby.

V tuto chvíli už neexistovala cesta zpět, několika kroky tedy přistoupil k prvnímu žlutému knoflíku a stlačil ho pravou nohou. Tlačítko pohaslo, zatímco, když vzhlédl ke stropu spatřil svítící diody, jak tvoří číslo deset.

Nebylo pochyb, aniž by chtěl, dostal se do legendární retro hry, PacMan. To, co pro něj dříve bývalo pouze obyčejnou hrou, se dnes stalo realitou.

Minul již dvě křižovatky. Místy běžel, až za ním vlál jeho pláštík, díky tomu se cítil báječně a v duchu se vracel k dobám, kdy byl ještě malý. Jindy jen procházel chodbami dál a dál, sbíral veškeré body, které se mu podařilo najít. Mezitím se číslo zobrazující se na stropě neustále zvětšovalo a Marka tato hra neskutečně bavila.

Přemítal, jaké by to bylo, kdyby se dnes znenadání zjevil v některé jiné hře. Třeba na kostičkové planetě v Minecraftu. Na vlastní kůži zakusit ono nelogické kácení stromu vlastní hranatou rukou. Nebo v poslední době populární Playerunknowns Battlegrounds, hře známé především pod zkratkou PUBG.

,,Bylo by dost drsný držet v ruce AKčko, SKSko nebo M416 či jenom nějakou pistolku. Ale zabíjet lidi, to asi ne... Možná je dobře, že jsem v téhle hře, a ne někde jinde... Je to stejně hustý, že hraju PacMana, chodim si tady a sbírám body..." dořekl nahlas své myšlenky právě ve chvíli, kdy zašlápl další tlačítko.

Na jednu věc však trochu pozapomněl - na duchy, kteří mu měli bránit v jeho cestě.

Znenadání zaslechl nějaké prazvláštní hučení a poté, co přišel na další křižovatku spatřil červenou postavu, jak se k němu přibližuje.