[Ukončeno-Nedopsáno] Můj Příběh (Undertale OC Story) [CZ/SK]

7.Kapitola

Už byl opět čas na spaní, tak jsme si tedy každý vlezli do své postele. Já sice už nejsem malé dítě, ale stejně spím s plyšovým medvídkem. Nevím proč, ale je mi tak lépe.

Vlezla jsem si do své postele, přikryla se teplou peřinou a objala svého medvídka. Zavřela jsem oči, ale neusínala jsem. Nechtělo se mi spát a tak jsem v duchu přemýšlela. Dneska se toho stalo strašně moc. Nebo mi to alespoň tak připadalo. Pořád mi to ale přišlo nějaké divné.. Ochránce? Ničitel? Alternativní vesmíry? Vůbec mi to nedávalo smysl. Ale asi se s tím budu muset smířit. Brzo zemřu. Začala jsem se ze strachu třást. Bála jsem se. Co když mě unese teď? Můžu kdykoliv zmizet z tohoto světa. Vyteklo mi pár slz. Stává se to, když se občas hodně bojím. Přetočila jsem se v posteli na bok a snažila se uklidnit, ale nešlo to. Pořád jsem se ze strachu třásla a měla zaslzené oči. Když v tom jsem ale uctila něčí ruku na mém rameni. Byla jsem otočená, takže jsem nemohla tu osobu vidět. Jakmile se mě tedy dotkla, prudce jsem se otočila. "N-NE JÁ NECHCI!" Křičela jsem. Myslela jsem si že si pro mě už někdo přišel. Ihned jsem ale přestala když jsem uviděla Asriela jak stojí u mé postele. "Jsi v pořádku? Probudil mě něčí pláč a pak jsem zjistil že jsi to byla ty. Měla jsi zlý sen?" Zeptal se starostlivě Asriel. "C-co? N-ne.. vlastně ano.." Zalhala jsem. Pořád lepší než aby zjistil pravdu. Asriel si ke mě sedl do postele a objal mě. Já si ho pevně přitiskla k sobě nechtějíc ho nechat jít. Kdyby alespoň věděl že jednou prostě zmizím a už se nikdy nevrátím.. I kdybych mu řekla pravdu, pravděpodobně by mi nevěřil. A navíc jsem slíbila Inkovi že to nikomu neřeknu. Vzpomněla jsem si, že mu můžu kdykoliv dát vědět kdyby mě někdo unesl. Stejně jsem se ale necítila vůbec v bezpečí. "Jestli chceš, můžeš spát dneska se mnou" Řekl Asriel když jsem ho přestala objímat. Já jsem přikývla a oba jsme si vlezli do jeho postele. Asriel brzy usnul, a já taky. Aniž bych si to uvědomila, objala jsem znova Asriela během spánku. Alespoň na malinkou chvíli jsem se cítila spokojeně.
Neměla jsem ani žádné noční můry takže se mi podařilo se uklidnit.

Tak jsme se i probudili. "Už je ti lepší?" Zeptal se Asriel. "J-jo.. Díky že jsi mě nechal spát u tebe" Poděkovala jsem. Asriel se usmál. "Nemáš vůbec zač, taky mívám noční můry a musím říct, že je snáším většinou hůř než ty.." Řekl Asriel ale už se neusmíval. "Třeba před týdnem.. Zdálo se mi o nějaké kytce.. Vypadalo to hodně děsivě." Řekl s obavami Asriel. "Neboj, byl to jen sen! Nic z toho nebylo skutečné" Povzbudila jsem trochu Asriela. Asi se mi to povedlo, protože Asriel se na mě usmál. "Díky, ty vždy víš jak někomu spravit náladu.." Řekl Asriel. Já jsem se usmála a odešli jsme spolu do kuchyně kde už jedla Chara. Ona se vždycky probouzí z nás nejdříve. "Ahoj Charo, kde je mamka s taťkou?" Zeptala jsem se když jsem uviděla prázdnou kuchyň i obývák. "Táta šel vyřídit něco s monstry které o něčem protestovali a mamka je v knihovně. Hledá tam myslím nějaké nové kuchařky nebo něco takového" Odpověděla Chara. "Ještě vám tu nechala připravené jídlo až se vzbudíte" Řekla Chara a ukázala na dva talíře na kterých byly namazané dva rohlíky. Samozřejmě nechyběl čaj. "Oh, super" Řekla jsem a sedla si ke stolu. Asriel si taky sedl a všichni jsme začali jíst.

Když jsme dojedli, šli jsme do našeho pokoje. Navrhla jsem že by jsme si mohli kreslit. Oni s tím oba dva neměli žádný problém a tak jsem tedy vytáhla papíry a pastelky. Sedla jsem si ke stolu a začala kreslit. Chara se na mě dívala a Asriel hádal co kreslím. "To bude.. Chara! Ne! Počkej není to.. Undyne?! Hmm.." Asriel dále typoval a Chara se později přidala taky. "Undyne? To ne! To je jasný táta!" Vykřikla Chara. Bylo zábavné je poslouchat když jsem přitom kreslila něco úplně jinačího.

Když jsem dokreslila, podívala jsem se na to co jsem vytvořila. Nebylo to žádný umělecký dílo, ale taky to nebylo nic hnusného. "Aha! To byla mamka!" Řekla Chara. "Já to věděl!" Řekl Asriel. "Joo.. Úplně jsi to věděl" Řekla Chara která se snažila nesmát. "Stejně jsem to věděl!" Řekl sebejistě Asriel. Pak jsme se stejně všichni rozesmáli.

*Time skip o pár minut*

Hráli jsme na schovku. Já s Charou jsme se schovávali a Asriel zatím počítal do dvaceti. Chara už si rychle našla své místo na schování ale já zatím ještě ne. Potom mě napadlo to místo v naší zahradě za vodopádem. Tam mě nebude moct nikdy najít.. Hravě jsem se usmála a doběhla k vodopádu. Opět jsem se opatrně protáhla malinkou skulinkou. Už jsem byla tam. Pořád tu byla ta skvrna od barvy díky které jsem se dostala k Inkovi. Zkrze ten vodopád nešlo vidět, takže jsem měla perfektní místo na schování. Pár minut jsem tam čekala. Heh.. Nemůžou mě najít! Vítězoslavně jsem se usmívala.

Najednou se kolem mě obmotalo něco slizkého a černého. Lekla jsem se a chtěla zakřičet, ale ta divná věc, dalo by se tomu říkat chapalo mi zacpalo pusu tak abych nemohla mluvit ani křičet.

Už jsem se rozhodla to trochu někam posunout tenhle příběh tak proto jsem sem dala tento konec. Můžu říct, že odteďka se můžete na co těšit •³• (To co jsem udělala za smajlíka? :o) A prosím, neshipujte Asriel x Thea.. Chtěla bych aby to byli něco jako bratr a sestra nebo tak nějak a o Chaře platí to stejné (i když je tu jako holka) :D

A hádám že už asi víte kdo to byl na konci xd