Jen tobě

16.

Stála jsem na nádraží celá v černém. V ruce jsem měla tři květiny. Jednu bílou a dvě červené růže. Po dlouhé době jsem nebyla namalovaná. Toto jsem opravdu věděla. Věděla jsem, že budu brečet a že budu k nezastavení. Pozvala vás její máma. Nezazlívala jsem jí to. Poprvé jsem vás viděla i docela ráda. Jen kdybych mohla schovat ty jizvy jak na rukou, tak na duši. Přišel jsi za mnou, sklonil ses trochu a podíval se mi do těch mrtvých očí, co už nic nedokázalo probudit k životu. Promiň za ten pohled. Nechtěla jsem ti jím ublížit, ale jinak to nešlo Nechtěla jsem tvé obětí. Nemohla jsem ho přijmout. Šli jsme průvodem. Držela jsem její mámu za ruku a podpírala jí. Její přítel to neunesl. Měl Mel šíleně rád a tak si na ní zvykl, že se zhroutil a zůstal doma. Jen co proběhl ten obřad, musela jsem se několikrát otočit, abych se ujistila, že je zavřená v rakvi a zasypaná hlínou. Po posledním Ámen, jsem se vytrhla ze sevření a utíkala jsem davem pryč Daleko k moři. Nikdo za mnou nešel. Vím to. Zhluboka jsem se nadechla a zakřičela jsem. Byl to dlouhý, bolestivý a ulevující křik. Rozplakala jsem se a odstoupila od kraje. Mám pocit, že tě zavolala schválně, protože když jsem chtěla skočit, zastavil jsi mě a objal. Začala jsem ti bušit do hrudi a nadávat. Ty jsi pevně držel a hladil mě po hlavě. Omlouval jsi se mi za všechny ty roky a já křičela, že je mi to jedno. Že jsi mi ukradený. Stále ale nejsi. A ani nebudeš, že? Ne, pokud to teď neudělám. 

***

Ahojky lidičky. Moc mě to mrzí, ale měla jsem perné dny a tak přidávám až teď. Opravdu mě to mrzí. Ale co mě mrzí více je asi pozastavení The forgetten letters, z důvodu neaktivity Graffitiger. Já vím, že se vám to líbilo, ale já s tím bohužel nic nenadělám, jelikož sama nevím, co se s ní děje. Ale doufám, že se vše rychle vyřeší a pozastavené to nebude dlouho. :) Moc děkuji za strpení miláčci a dobrou noc vám všem. 

Vaše SWWTRH. :*