17.

26 5 1
                                    

Zase uběhla nějaká ta doba. Já se dala do pořádku a ty jsi zůstal stále ten stejný parchant. Jenže problém byl v tom, že teď jsem do tohoto vlaku nastupovala naposledy a ty jsi to ani netušil, dokud ti to má máma neřekla. Volals mi, psal. Jenže, já ti nikdy neodpověděla a nikdy ti to nevzala. Bydlela jsem na koleji s jednou holkou, co se mnou chodila na vejšku. Byla fajn a docela jsme si sedli. Ona malovala a já psala. A víš co? Při jednom projektu jsme měli napsat knihu a udělat k tomu titulní stranu. Ráda bych ti řekla, že ta kniha byla román a skončila šťastně, ale bylo to spíše drama a skončilo nakonec tak, jako teď končím já. Poslala jsem ti jí a ty jsi mi hned ten den večer napsal, že byla úžasná a že chceš pokračování. Nevím, co to do mě vjelo, ale zasedla jsem k počítači a psala alternativní konec k příběhu se šťastným koncem. Můj je vlastně druhá strana stejné mince s poloviční krví. Pro tebe je můj osud nešťastný, pro mě je to ta nejlepší část mého života. Epický konec. V blízkosti mých milovaných. Bolí tě nevědět, kde teď jsem? Neboj, ani se to nedozvíš. Odnese mě to ještě hodně daleko. 

***

Tak lidičky, mám pro vás pár informací. Ta první je ta, že chystám něco nového, ale zatím to asi nechám na později. Ta druhá je ta, že se pomalu ale jistě chystáme do konce :'(. Já vím, taky mi to bude chybět, ale jsem za tuto knihu hrozně moc ráda, ale za vás více. :* A poslední věcičku se dozvíte zítra, tak nezapomeňte sem nahlédnout. ;* 

Vaše SWWTRH :* :* 

Jen toběKde žijí příběhy. Začni objevovat