18.

29 5 3
                                    

Na nějakou dobu jsem s psaním tobě přestala. Ničilo mě to a až moc jsem tam dávala vlastní pocity. Musel jsi si jich všimnout. Té zloby, radosti, štěstí a lásky. Tu jsem tam cpala společně s depresí věčně. Poznal jsi to? Nevím a ani to vědět nechci. Pamatuješ ale na tu dlouhou zprávu, co jsem ti před dvěma lety napsala? Šla jsem okolo knihkupectví. Potřebovala jsem něco, čím zahnat touhu psát. Podívala jsem se náhodou do výlohy a spatřila obě dvě své knihy. Neposílala jsem je nikomu, kromě tebe a učitelů. Do očí se mi nahrnuly slzy a já začala plakat radostí. Proč jsi to pro mě udělal? Co jsi měl z mé slávy? Už to vím a musím přiznat, že se mi to ani trochu nelíbí. Máš za mou dobře odvedeno práci jen peníze na dárky pro ni a já? Vždy jsem dostala jen nějakou malou čokoládu. Za ta léta našeho přátelství jsi mě už úplně vyhnal ze svého života a já to plánuju taky. Vyhnat tebe z toho svého.  

Jen toběKde žijí příběhy. Začni objevovat