Zapomenuté rýmy

síla lží

Nemohu tomu sama uvěřit.
Den co den, týden co týden, měsíc co měsíc. Myslela jsem, že se přes to nepřenesu.

Nevím, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva, ale už mi nechybíš. Musím sice uznat, že občas si vzpomenu, jak jsme bývaly skvělé kamarádky. Znaly jsme se dlouho a o zábavu s námi nikdy nebylo nouze.

Je škoda, že to skončilo, ale život jde dál. Lidi v tom mém se v jeden okamžik hbitě vystřídali, ale jsem za to ráda. Bylo to jako vylepšit program v mobilu. Ten starý se vymazal a stáhl se nový, lepší.

Lidé, kteří do mého života vstoupili, jsou mnohem lepší přátelé, tomu bys nevěřila. Myslela jsem si, že když jsem potkala tebe, už mě v životě nic lepšího nečekalo. Jak moc jsem se mýlila.

Tobě je ale můj život ukradený, že?

Já vím, co o mně říkáš lidem. Mám své zdroje. Takovéhle věci sis ale vymýšlela, i když jsme se ještě bavily, viď? Nemysli si, že o tom nevím.

Když teď všem říkáš, jak jsem tě odkopla, jak mě nenávidíš a jak jsem se s tebou přestala bavit, fajn. Nevím, jestli si tím chceš něco dokázat, nebo chceš prostě jenom sama uvěřit, že to já jsem ten záporák.

Vlastně je mi to už taky jedno. Ty žiješ svůj život a já svůj.

Nemohu napsat, že tě nenávidím, takovýhle pocit k tobě snad ani chovat nedokážu. Každopádně už tě nepotřebuju, jak jsem si dřív myslela. Ty na tom jsi asi podobně.

Naše cesty se možná ještě potkají, prozatím však

sbohem.