Attention /The Marauders/

4.

Už po několikáté jsem se přetočila na druhý bok ve snaze najít pozici, ve které se mi podaří usnout, ale vypadalo to, že dneska se spánku nedočkám. Neustále se mi v hlavě formovala jedna nežádoucí myšlenka za druhou, nebo jsem si přetáčela události, které se během dne stihly odehrát. Kdykoliv jsem zavřela oči, tak na mě hleděl Regulus svým nepoddajným pohledem s tančícími plamínky pobavení, doprovázený nevyzpytatelným úšklebkem. Předem jsem tedy věděla, že tuto bitvu mám prohranou. Nebylo totiž možné abych s myšlenkou Regulusovo propalujícího pohledu dokázala zavřít oči a propadnout spánku. 

S povzdechem jsem se posadila a rozsvítila lampičku na nočním stolku, která okamžitě osvítila místnost jemným oranžovým světlem, na které jsem si zvykla s krátkým zamrkáním. Pohled mi utkvěl na hodinových ručičkách, které ukazovaly něco kolem třetí hodiny ranní. Z hrdla se mi prodral další povzdech, jelikož jsem věděla, že o pár hodin později mě čeká náročný den, a že svůj spánkový režim a myšlenky, které mi ho narušují, budu celý zítřejší den proklínat. Bylo to frustrující, několik hodin se pokoušet o spánek a průběžně kontrolovat hodiny jenom abych zjistila, že ubíhá hodina po hodině, a já čím dál tím více propadám zoufalství.

Odkryla jsem peřinu a stoupla si na chladnou zem. Mým tělem okamžitě prošla vlna chladu doprovázená husí kůží, pod kterou jsem se nepříjemně otřásla. Přes ramena jsem si tedy přehodila košili, obula se a bezmyšlenkově vytáhla náhodnou knížku z mé vlastní malé knihovny. Nezapomněla jsem si do volné ruky vzít i svou hůlku a poté jsem pokoj opustila s myšlenkou krbem vyhřívané společenky a pohodlného křesla. Pomalu jsem scházela schody a pohledem jsem vyhledala místo, které jsem měla na mysli, a které, jak jsem zjistila, bylo již obsazené.

U krbu seděla Lily, která věnovala veškerou pozornost plápolajícímu ohni, ve kterém jako kdyby hledala odpovědi na své nevyřčené otázky. Chtěla jsem se otočit a nechat jí trochu soukromí, avšak parketa pod vahou mého těla hlasitě zavrzala a já na sebe tak upozornila. Se skousnutým rtem jsem opět zvedla pohled k dívce u krbu, která již nesledovala předbíhající se plameny ohně, ale mě. Hleděla na mě nic neříkajícím, avšak stále přívětivým pohledem. To bylo jedno z předních kouzel Lily Evansové, které na ní James musel zajisté zbožňovat. Bylo jedno, kdo jste byli, Lily vás vždy vítala přívětivým pohledem a vždy byla připravena podat vám pomocnou ruku. Dokonce měla snahu pomoci Severusi Snapeovi, tichému klukovi ze Zmijozelu, který se stal přední obětí vtípků, které neměl na starosti nikdo jiný, než Poberti. Avšak jak tomu tak bývá, občas vás lidé pro vaši dobrost a vřelost pouze využijí. Využijí vašich předních, silných vlastností, kterými se projevujete a obrátí je proti vám tak, že se z nich stanou vaše slabé stránky, které se najednou bojíte ukázat někomu dalšímu, aby jich nevyužil stejným způsobem. "Omlouvám se, nechtěla jsem tě vyrušit. Přišla jsem si číst." pozvedla jsem knížku na potvrzení svých slov a rty zformulovala do drobného omluvného úsměvu.

"Nemusíš se omlouvat, místa tu je dost." úsměv mi oplatila a poté svůj pohled stočila zpět do ohně. Mohla jsem vidět odrazy plamínků, které se jí zrcadlily v očích. Usedla jsem tedy do křesla, které stálo naproti tomu, ve kterém seděla Lily a na chvíli jsem následovala její pohled do plamenů ohně. Chápala jsem, z jakého důvodu v ohni nacházela komfort, bylo uklidňující pozorovat plameny, které šlehaly jeden po druhém a následně se spojovaly v jeden. V těsné blízkosti, šplhající jeden po druhém, se spletenými trasami, nacházející přítele a oporu jeden v druhém, vždy nakonec klesající spolu.

 "Slyšela jsi to, že?" ozvala se najednou tiše s pohledem stále ponořeným do nekončícího zápasu plamenů. Nejistě jsem zrakem přelétla její ohněm osvícený obličej a hledala známky jakékoliv emoce, která by mi poradila, v jakém rozpoložení se právě teď nachází. Než jsem se však stihla přimět k nějaké odpovědi, tak svůj zrak přemístila na mě a svým klidným pohledem mě vybízela k odpovědi. Měla jsem pocit, že z lesku mých očí dokáže poskládat dohromady všechny střípky mých pocitů, ze kterých nahlédne do mých myšlenek, jako kdyby hleděla do myslánky a pochopí je lépe, než je chápu já samotná. Topila jsem se v úžasných smaragdových očích, které zamotaly hlavu nejednomu studentovi, a které mě nadále bedlivě pozorovaly a s příslibem určitého porozumění vyčkávaly mou odpověď, kterou samy stejně dávno znaly.