Attention /The Marauders/

6.

"Neviděla jsi moji učebnici bylinkářství? Přísahám, že tady někde byla." Lily na mě vykoukla z pod postele, kde nadále hledala jednu z chybějících učebnic. Vypadalo to tu jako po výbuchu, jelikož se jí již podařilo vyházet polovinu svého oblečení a zničit pečlivě naskládané komínky svých knih. Od té doby, co jsem Lily přistihla při hádce se svými spolubydlícími, si k sobě nenašly cestu zpátky, spíše naopak. Začaly ji dělat naschvály, odstrkovaly ji od sebe a zkrátka nebyl důvod, proč by Lily něco takového měla nadále trpět. S povolením profesorky McGonagallové a s mým miliontým souhlasem se tedy předevčírem přestěhovala ke mně. Byl to zvláštní pocit, nebýt tu sama. 

Měla jsem pocit, že v posledních dvou týdnech se toho odehrálo víc, než za celý můj život. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, jak se teď věci měly. Snažila jsem si jich však užívat, dokud to šlo a zbytečně si nevytvářet nějaké negativní scénáře. "Koukala ses pod stůl?" v zrcadle jsem vyhledala její postavu, která se rychlostí blesku přesunula ke stolu. 

"Ještě, že tě mám." oddechla si a s vítězným úsměvem si učebnici uklidila do tašky. S pokroucením hlavy jsem pokračovala v úpravě svých vlasů, které jsem si sepnula drobným skřipcem z obličeje. "A ještě, že ty máš mě abych ti řekla, ať si necháš přední pramínky volně." s nakrčeným obočím jsem stáhla ruce na stůl a otočila se na Lily, která mi věnovala významný pohled. "No co je? Bude to vypadat moc pěkně, obzvlášť u tebe. Máš vlnitý vlasy." protočila nade mnou očima, jako kdyby to byla naprosto jasná věc. 

Tělem jsem se natočila zpět k zrcadlu a věnovala svému odrazu pohled. S uznalým kývnutím jsem si skřipec z vlasů zase tedy vyndala a začala si vlasy upravovat podle její rady. Musela jsem uznat, že to vážně vypadalo o něco lépe. V zrcadle jsem zachytila Lily, která na mě jedním okem mrkla a poté si přes hlavu přetáhla kravatu. 

Co mě překvapovalo nejvíce na našem nově vzniklém přátelství s Lily byla její osobnost. Měla zkrátka svou stránku osobnosti, která nebyla volně přístupná okolí. Nutilo vás to cítit se výjimečně kdykoliv, kdy jste s ní přišly do styku a kdykoliv vám tuto část sebe ukázala. Na rty jsem si nanesla jeden z lesků a poté své místo uvolnila Lily, aby se také mohla nějakým způsobem upravit. Já se mezitím vydala hledat černé silonky, jelikož počasí už začínalo být o něco studenější a já bez nich nehodlala opustit pokoj. 

O nějakou půl hodinu později, když už jsme obě byly připravené na nový školní den, jsme opustily pokoj a vydaly se do společenské místnosti s nadějí, že zastihneme Jul. Po cestě jsme spolu diskutovaly o všem možném a já občas nepoznávala sebe samotnou, obzvláště, když mě Lily až příliš hlasitě rozesmála na schodech z dívčích ložnic. 

"Koukám, že se nám tu někdo vyspal do růžova." prohodila ke mně Jul s milým úsměvem, která se objevila vedle nás. Úsměv jsem ji opětovala spolu s pozdravem a zasvětila ji do detailů dnešního rána, kde Lily neustále pochodovala po pokoji a ve změti všech možných věcí neustále něco hledala. Lily každé z nás přehodila ruku přes ramena a společně jsme pokračovaly v cestě společenskou místností, která v tomto čase byla poměrně zaplněná. Nemohla jsem si nevšimnout zvědavých pohledů, které na nás upírali nebelvírští studenti ze všech stran. Těm nejvýznamnějším se nám však dostalo od pohovky u krbu, na které seděli tři ze čtyř členů Pobertů. Jejich pohledy nás doprovázely po celou cestu k obrazu Buclaté dámy. Společnost jim dělaly bývalé spolubydlící Lily, které před pohovkou postávaly a snažily se upoutat jejich pozornost. Marilyn chvilky nepozornosti Jamese chtěla využít k tomu, aby si přisedla na malý kousek pohovky těsně vedle něj a on, se zrakem upřeným na Lily, ji pouze v periferním vidění odstrčil rukou. Neubránila jsem se lehkému úšklebku. "Koukej, Lily." šeptla jsem k dívce po mé levici s pohledem stále upřeným na Jamesovo zdvihlou paži a Marilyn, která teď na Lily upírala vzteky bublající pohled.