c o l d ❄ ; { v i c to r i a × s i r i u s }

Část osmá; u Tří košťat☕️

Pohled Victorie

Bylo něco málo po třetí hodině, když jsem se vrátil z knihovny, kde jsem četla půjčenou knihu od Lupina. Život s lykantropií musí být vážně těžký, rozhodně to nikomu nezávidím. Kromě tohohle pořád přemýšlím nad tím, co mi řekl. Zkus dělat to, co chceš ty a ne to, co chtějí ostatní. Kéž by to bylo tak jednoduché a kéž by to pochopili ostatní. Cítím se na tomhle světě tak sama, přijde mi, že mi nikdo nerozumí. Rozhodla jsem se, že se vrátím na kolej a jenom doufám, že tam Lucius společně s ostatními nebudou. 

,,Čistá krev." vyslovila jsem heslo, které mě pustí dále do chodeb, kterými se dostanu do společenské místnosti. Díky bohu byla prázdná a tak jsem sešla po schodech dolů na pokoj. Posadil jsem se na postel a zašmátrala jsem v šuplíku mého nočního stolku odkud jsem vytáhla pár fotek, které se pohybovali. Byla jsem na nich já společně s mou rodinou.

Na jedné z fotek jsem byla společně s maminkou ještě jako batole, takže si z toho nic nepamatuji. Blonďatá žena stála u mi neznámého domu a držela mě ve vzduchu. Obě dvě jsme měly úsměv od ucha k uchu a byly jsme rády, že máme jedna druhou. Nepamatuji si ani její hlas, což mě mrzí ze všeho nejvíce. Neznala jsem ji protože z ničeho nic zmizela, když jsem měla tři roky. Strašně bych si přála, aby tu teď byla se mnou, protože jsem ze všeho, co se kolem mě děje, hrozně rozrušená. Chtěla bych, aby mě objala a řekla mi ta uklidňující slova, která své dceři říká každá matka. Při téhle myšlence mi po mé bledé tváři, přes onen šrám táhnoucí se od oka ke rtu, stekla slza, kterou jsem hned setřela. Zavřela jsem na chvíli oči a dotkla jsem se prsty smaragdu, jenž mi visí na krku. Fotku jsem zase schovala a hlavu plnou myšlenek jsem položila na polštář. To trápení je docela vyčerpávající a ani nevím jak, ale podařilo se mi usnout. 

Probudila jsem se několik desítek minut před večeří. Vlasy jsem si stáhla do copu, oblékla jsem si hábit a vyšla jsem z pokoje. Na schodech cestou nahoru jsem se zastavila, protože jsem uslyšela hlasy ze společenské místnosti. Hned jsem poznala o koho se jedná. 

,,To si vážně myslíte? Vždyť je úplně stejná, jako ty Luciusi. Nesnáší je, tak ji hned nesuďte podle těch pár informací, co máte." i přes to, že se mě Narcissa právě zastává, tak ji v lásce dvakrát nemám.

,,Dost jasně jí dáváme na výběr! Vybere si rodinu nebo bandu idiotů?" myslela jsem si, že při mně zrovna bratr bude stát, ať se rozhodnu jakkoliv, ale asi jsem se mýlila.

,,Byl jsem hrozně zklamaný, že ke mně nebyla upřímná, ale to neznamená, že ji úplně zavrhnu," zasyčel naštvaně Regulus ,,nejvíce ze všech mi tam vadí ten Sirius. Jinak jsou mi zbylí Pobertové ukradení."

,,Snad nám Regulus nežárlí?" zasmála se škodolibě starší z sester Blackových. Vážně by mě překvapilo, kdyby Bella brala někdy něco seriozně. Je vážná jenom, když jde do tuhého.

,,Však ona si uvědomí, kdo jí je přednější." bylo poslední co bílovlasý chlapec řekl a poté jsem uslyšela, jak se zvedl společně s ostatními a odešel. Mám dělat to, co chci já, ale když reagují takhle, tak co mám dělat? Chvíli po jejich odchodu jsem se také rozhodla jít do Velké síně na večeři.

Pohled Siriuse

Bylo sobotní ráno a chlapce se sádrovou dlahou právě propustili z ošetřovny.  Seděli jsme ve společenské místnosti, jenž byla zbarvena do Nebelvírských barev, do doby než byl oběd. Mezitím, co jsem jedl mi před talíř hodila má černá poštovní sova noviny a to Denního věštce. Vzal jsem papíry do rukou a pohlédl jsem na titulní stranu, jejíž nadpis mě zarazil. Člen rady Kouzelnického práva zabit, pachatel stále nebyl dopaden. Takže tu někde běhá vrah, jak povzbuzující. Noviny jsem podal Dvanácterákovi, který se pokaždé díval na výsledky famfrpálových zápasů a jenom zaklel, když zjistil, že jeho oblíbený tým prohrál.

Blížila se už třetí hodina, a proto jsem se rozhodl převléct do džín a černé mikiny. S Poberty jsme vyšli z hradu, přes cestičku v Zapovězeném lese, až jsme se dostali do ulic Prasinek. Vešli jsme do chatky středověkého typu, kde jsme se usadili u nejbližšího stolu. Sedl jsem si naproti Jamese sedícího vedle Remuse, který nám objednal tři máslové ležáky. Po chvíli je servírka donesla ke stolu.

,,Myslíš si, že dojde? Co když to je jenom nějaká sázka nebo něco.." zeptal se zamyšleně James Náměsíčníka. Jedna má část doufá, že nedojde, protože je to Victorie Malfoyová a ta druhá doufá, že dojde, jelikož mě zajímá, co má v plánu. Celá tahle situace se mi prostě nezdá.

,,Nevím, ale přál bych si, aby svět viděl, že není taková, jaká se všem zdá." pousmál se Remus a upil ze svého poháru se sladkým, lehce alkoholovým nápojem. Vážně nevím, co od ní mám čekat. Vydechl jsem a také jsem upil máslový ležák.

Po chvíli se otevřely dveře, ve kterých se objevila hubená a asi o hlavu nižší dívka, na které hned spočinuly mé oči. Krátké až do bílé zbarvené vlasy, chladné šedé oči, plné rty připomínající rozkvetlé okvětní plátky růže. Vicky byla vážně pěkná, ale tam to začínalo a také končilo. Rozhlédla se po místnosti až spatřila můj pohled a rozešla se k našemu stolu. Postřehl jsem lehký náznak úsměvu předtím, než pozdravila ostatní chlapce a posadila se na jediné volné místo u stolu, vedle mě.

,,Copak si dáš?" usmál se na ni přátelsky Remus.

,,Asi dýňový džus." odvětila a rozhlédla se kolem sebe. Hádám, že tady moc nechodí, nebo spíše vůbec. Náměsíčník se zvedl a zašel dívce pro pití.

,,Tak co? Jak se daří týmu?" zakřenil se James a prolomil to nepříjemné ticho. Dopíjel jsem svůj ležák a záhledl jsem vracejícího se kamaráda.

,,Abych byla upřímná, tak výborně," pousmála se ,,Regulus společně s Lucy vymysleli další taktiky, tak se těším na další zápas proti Havraspáru."

,,A jak se daří bratrovi?" zeptal jsem se rýpavě a ušklíbl jsem se na Vicky, která očividně nevěděla, jak zareagovat. 

,,Je to pořád stejné?" zapojil se do konverzace Remus, který už seděl zpátky u stolu.

,,Včera jsem je slyšela bavit se.. o mně," upila nervózně ze svého džusu ,,prý sama poznám, jestli jste mi přednější vy a nebo rodina." vydechla ztrápeně. Asi to nemá jednoduché, ale pořád to nemá tak složité, jako já. Nebýt Potterů, tak nejspíše nemám ani kde bydlet. Fleamont a Euphemia jsou velice laskaví lidé, kterým jsem hodně vděčný. Vždycky jsem u nich byl vítán, jako doma.

,,Je ti lépe tady a nebo s nimi?" podíval se na ní Dvanácterák.

,,Dokud mě nezačali podezřívat, že jsem je zradila, tak s nimi. Bavilo mě vyžívat se v trápení méně podst-" zarazila se ,,v trápení ostatních." Musel jsem se zasmát, protože to, co řekla znělo hrozně, ale jako bych to už někdy slyšel. Jde vidět s jakými lidmi se baví, neznám nikoho zákeřnějšího a škodolibějšího než Malfoye a Blacky. Znechutili se mi tou jejich mánií pro čistou krev. Nesnášel jsem je také za to jak odsuzovali mudly. To, že jsou z čistokrevné rodiny neznamená, že jsou něco více než ostatní kouzelníci.

Servírka nám právě donesla poslední máslové ležáky. Seděli jsme tady už docela dlouho, protože jsem si všiml, že se venku začíná stmívat. Povídali jsme si o všem možném, ale témata se většinou týkala Victorie a jejího života. Bavilo mě to poslouchat a dozvídat se nové věci. Nakonec z ní nemám takový špatný pocit jako tehdy na chodbě, kdy na mě použila zaklínadlo, ale to neznamená, že mi není proti srsti. Dám tomu volný průběh a uvidím, co se z ní ještě vyklube.

♥

Snad se vám i tenhle díl líbil O:) mám rozepsaných hodně příběhů, protože mám plno nápadů xd mám to s příběhy stejně jako s kreslením. Vždycky rozdělám něco jiného a trvá mi dlouho než dokončím předešlé kresby :D. Jeden z důvodů, proč teď moc nepíšu je ten, že jsem pořád venku s přáteli a objevuji nové věci ať můžu psát Vnitřní chaos. Nebo, když nad tím přemýšlím je to naopak. Objevuji nové věci a pak o tom musím psát LOL xd. Omlouvám se jestli tam jsou nějaké chyby, ale teď se mi to fakt nechce číst, ale chci vám tu něco už sdílet :)