c o l d ❄ ; { v i c to r i a × s i r i u s }

Část třináctá; Drahá Victorie..

Z říše snů mě vytrhly dívčí hlasy. Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se po pokoji, abych zjistila, kdo mě vyrušil z tak krásného spánku. Černovlasé sestry opustily pokoj hned po tom, co uviděly, že jsem vzhůru. Je smutné, jak se vztahy dokáží změnit za jedinou noc. Při té myšlence jsem si vzpomněla na včerejší večer s chlapcem a cítila jsem, jak se mi červeň nahrnula do tváří. Dopis! Rychle jsem obálku vytáhla z pod polštáře a rozbalila ji. Byl tam přeložený pergamen a fotka, nad kterou jsem se musela pousmát. Byla z plesu, který se konal minulý rok. Pozval mě na něj právě Regulus, jenž měl na fotce ruku kolem mého pasu a usmíval se od ucha k uchu. Fotku jsem položila na postel a rozložila pergamen.

Drahá Victorie,

určitě se ptáš, co to včera mělo znamenat a nerozumíš tomu. Zasloužíš si znát pravdu a já ti ji rád řeknu.

Vím, že to bude znít více než šíleně, ale všechno to začalo již v prvním ročníku, kdy jsem nemohl spustit oči z tvého krásného úsměvu. Nikdy jsem tě nedokázal pustit z hlavy, ale do včerejší noci jsem se ti o tom neodvážil říct. Nevím, co si o předešlém večeru myslíš ty a možná to ani vědět nechci, ale věř mi, že já nikdy šťastnější nebyl a už nejspíše nebudu. Nebyl jsem šťastnější ani, když jsme vyhráli ten školní pohár minulý rok a to je teda co říct, vždyť jsi mě viděla. Bohužel jsem nesebral odvahu na to, abych ti řekl, co k tobě doopravdy cítím, protože někdo tak špatný a zkažený jako já si tě nezaslouží Vicky a vlastně taky proto, že se tvému pošetilému bratrovi z mi neznámého důvodu příčila myšlenka, že by jeho nejmilejší sestřička měla něco s někým jako jsem já. Ano, nesčetněkrát jsem se mu to snažil rozmluvit, ale neměj mu za zlé, že se o tom před tebou nezmínil. Požádal jsem ho ať si to nechá pouze pro sebe.

Tak rád bych si o tom všem s tebou promluvil z očí do očí nebo napsal více, ale bohužel nemám tolik času. Ani si nedokážeš představit, jak zničený jsem z toho, že musím opustit dívku, kterou jsem chtěl chránit a prožít s ní všechny radosti i starosti. Vicky tam venku se začíná dít něco zlého a chci tě poprosit o jednu jedinou věc. Ať se děje cokoliv, drž se prosím u Siriuse. Možná si o mně myslíš, že jsem blázen, ale on tě ochrání před blížící se bouří, které budu součástí. Je mi jasné, že mě budeš nesnášet a opovrhovat mnou jako všichni, co se to časem dozví, ale vím, co dělám a proč to dělám.

Miluji tě a vždy budu,

Regulus Arcturus Black

PS. Nikdy nezapomenu na to, jak neodolatelná si byla v těch šatech na plese a také každý běžný den, kdy jsem měl tu čest být po tvém boku.. tak se na mě prosím nezlob.  

Už při prvních řádcích se mi nahrnuly slzy do očí, ale teď mi po tvářích stékaly v plném proudu. Vstala jsem z postele, zamířila do koupelny, naházela na sebe oblečení, včetně Regulusovi mikiny, kterou jsem mu chtěla dnes vrátit a zamířila jsem rychlým krokem pryč z koleje. Nechci věřit tomu, co napsal, protože byl součástí mého života. Jeho city sice nebyly zcela opětované, ale i přes to pro mě nikdo neznamenal tolik jako on. Cítím se tak nepopsatelně nešťastná, ale teď už mě nikdo nevezme do Prasinek na větrník. Určitě jsem se ještě nevzbudila a tohle je pouhá noční můra.

Pohled Siriuse

Bylo právě něco málo po šesté hodině ráno a já se už nějakou dobu převaluji na posteli a nemohu usnout. Ostatní spali a vážně jsem nikoho nechtěl budit, tak jsem se rozhodl projít. Po pár minutách procházení po hradě jsem litoval, že jsem vůbec vyšel z postele. Na nádvoří jsem potkal jednu z mnoha dívek, kterým jsem zlomil srdce a vyhýbám se jim.

,,Siriusi? Co tu děláš tak brzo? Nečekala jsem, že zrovna tebe tu potkám," zasmála se a přešla ke mně blíže. ,,Chtěla jsem s tebou tolikrát mluvit, ale nikdy-"

,,Alwi to, co mezi námi bylo.. bylo vážně pěkné, ale je konec," pohlédl jsem ji do očí, které se začaly lesknout. Rád jsem se bavil s dívkami, ale tohle bylo na tom všem to nejméně příjemné. Nikdy mi nějak zvlášť nezáleželo na tom, jak se budou cítit po našem vztahu, ale teď mi bylo Alwi docela líto. ,,Já nejsem ten pravý, vždyť se na mě podívej. Najdeš lepšího uvidíš," snažil jsem se ji trochu povzbudit, ale moc to nezabíralo.

,,Je v tom nějaká jiná dívka?" zeptala se a popotáhla.

,,No.. je to komplikované.." řekl jsem a na nádvoří vběhla další dívka, ale tentokrát ta, na které mi záleží. Když mě spatřila otočila se a chtěla jít pryč. Všiml jsem si vlhkých cestiček na jejich tvářích a také mě docela zarazila bratrova mikina, kterou měla skoro do půli stehen. ,,Vicky počkej!" křikl jsem dostatečně nahlas, tak aby to slyšela, ale ona ještě přidala do kroku. S pouhým promiň jsem nechal Alwi stát na nádvoří a rozběhl jsem se za zmijozelkou. 

,,Vicky, co se děje?" podíval jsem se na ní tázavě, když jsem ji chytil za zápěstí. Oči i tváře měla zarudlé, musela brečet už dlouho. ,,Nedělej, že tě to zajímá!" zasyčela ne zrovna přátelským hlasem a snažila se mi vytrhnout. Je fascinující, jak milí lidé dokáží být už tak brzo ráno.

,,Kdyby mě to nezajímalo tak se neptám. Takže o co jde?" nadzvedl jsem jedno obočí. Tušil jsem, co se asi mohlo stát, ale i přes to jsem to chtěl slyšet od ní. ,,R-Regulus.. on-" nezvládla to ani doříct, jelikož se jí zlomil hlas a já ji už dále nechtěl trápit. Vzal jsem ji za ruku a šel jsem s ní na dřevěnou lávku nedaleko nádvoří. Opřel jsem se o výklenek a vtáhl jsem si ji do objetí. Hlavu měla opřenou o mou hruď a třásla se. Nebylo to však zimou, ale vzlyky, které nijak netlumila. 

,,Odešel," zašeptala a odtáhla se ode mě ,,Věděl si to že?" 

,,Říkal mi jenom, že se tu už moc dlouho nezdrží." řekl jsem pravdivě. ,,Tak proč-" začala, ale nenechal jsem ji. ,,Protože to bylo jeho rozhodnutí Vicky! Nemohl jsem nic dělat, stejně jako ty.." odpověděl jsem ji na nevyřčenou otázku a ona si povzdechla. Bylo mi více než jasné, jak se cítí. Regulus byl jediný, s kterým měla ve Zmijozelu tak dobrý vztah.

,,Rozumím ti více než si myslíš Vicky a kdyby sis někdy potřeboval s někým promluvit přijď za mnou," řekl jsem a ona se pouze smutně usmála, načež jsem si ji znovu přitáhl do objetí. Je mi jí líto, protože si nezaslouží takový přístup. Všiml jsem si, že osoba, za kterou včera běžela byla moje šílená sestřenka Bellatrix a je mi jasné, že to roztroubila po celém Zmijozelu. Přemýšlím, jak ji pomoct nebo zlepšit náladu, ale jediné, co se mi honí hlavou je pomsta. Musím s Poberty vymyslet něco, co provedeme těm slizkým hadům, protože takhle to dál nejde.

🦊 koho by kdy napadlo, že po půl roce vyjde pokračování téhle povídky? no mě teda ne, ale zázraky se dějí 😂
🦊 omlouvám se za možné chyby a překlepy, ale je 5:30 ráno a když si to čtu už tak po sedmé tak pomalu žádné slovo nedává smysl😂
🦊 kromě tohodle příběhu mám taky rozepsaný další příběh o havraspárské dívce, která přešla do Bradavic z Krásnohůlek a trpí anorexií (ano Terez, do všech příběhů zapleť své osobní problémy), který bych mohla časem taky sdílet, kdyby byl zájem a také jsem se po nějaké době vrátila k psaní Uchihovských povídek 😂👬 *stydím se za sebe*
🦊 no nic snad se vám tahle část líbila a doufejme, že někdy vyjde i další část 😂