c o l d ❄ ; { v i c to r i a × s i r i u s }

Část desátá; Něco se blíží🌄

Pohled Victorie

Uběhly už dva týdny od doby, kdy jsem s Poberty byla u Tří košťat a situace v kouzelnickém světě začíná být lehce znepokojující.

,,Další mudlovská rodina zavražděna, počet zmizení stoupá, co se tady k sakru děje?" ozvalo se od Mrzimorského hloučku studentů v učebně Jasnovidectví. Alespoň, že se můj vztah s ostatními zlepšil. Dokola jsem opakovala, že jim vše říkám, nic netajím a očividně je přestalo bavit vyzvídat. Bohužel to už není tak jako dříve, jelikož většinu mého volného času trávím v knihovně, tak jsem spíše sama. Ne vždy je samota zlá, a proto jsem ji využila ke srovnání vlastních myšlenek, jenž byly dost zmatené posledních pár týdnů.

,,Máš tu volno?" zeptala se mě s úsměvem Narcissa, která jako jediná zůstala na mé straně a snažila se mě povzbuzovat, když viděla, že se necítím nejlépe.

,,Jo, jasně posaď se." řekla jsem klidně a otočila jsem se na právě vcházejícího Luciuse.

,,Zdravím vás děti, dneska si povíme něco o oneiromancii, neboli o věštění ze snů." řekla sladkým hlasem profesorka, která přišla chvíli po chlapci sedícím za mnou. Jasnovidectví by mě možná i zajímalo, ale přeslazené chování té blondýny za katedrou bylo k nevydržení.

Uběhlo už více  než půl hodiny a jak se tak koukám nejsem jediná, kterou tahle hodina více než nudí.

,,Jestli Vás má hodina nezajímá můžete odejít, pane Blacku!" udeřila snářem do chlapcovi dřevěné lavice. Ten sebou vyděšeně škubl a posadil se. Musela jsem se zasmát, jelikož to byl vážně vtipný pohled.

,,O-omlouvám se." řekl a odhrnul si spadané pramínky vlasů z tváře.

,,Když už jste mě takhle neslušně vyrušil z vyučování, tak mi určitě řeknete, co se vyskytovalo ve Vašem posledním snu?" optala se jej profesorka, čemuž se začali smát i zbylí Pobertové v učebně.

,,Teď se mi zdálo, že jsem se rval s někým koho vážně nesnáším," zakřenil se ,,ale vyhrál jsem."

,,Nesnášet je vážně silné slovo pane Blacku, každopádně sen o potyčce Vám nepřinese nic pěkného. Dejte si pozor na ukvapená rozhodnutí, která by Vás mohla dostat do nepříjemných situací a nebo by mohla vést k nedorozumění v rodině, což si určitě nepř-" Sirius přerušil blonďatou ženu svým ironickým smíchem.

,,Tak to pochybuji." dodal a v momentě, kdy uslyšel zvon odbíjející konec hodiny, se zvedl a opustil místnost. Nejenom profesorku, ale také mě a ostatní zarazil tón jakým to řekl. Učitelka si jenom pro sebe naštvaně odfrkla a oznámila i zbytku třídy konec hodiny, po kterém se všichni vydali do Velké síně na oběd. 

,,Máš po obědě ještě nějaké hodiny?" zeptal se mě cestou Lucius.

,,Večer mám akorát astronomii jinak nic." tenhle předmět byl jeden z mála, který mě bavil. Zajímala jsem se odjakživa o přírodní vědy. Došli jsme na oběd a očima jsem zalétla k Nebelvírskému stolu na místo, kde obvykle sedával starší z Blacků, ale dnes tomu tak nebylo. Pohledem jsem se setkala s Lupinem a ten se jenom pokusil o úsměv.

Pohled Reguluse

Zvedl jsem se ze sedačky ve společenské místnosti a vycházím beze slova ven. Už mě nebaví poslouchat ty Luciusovy kecy.. Dnes odpoledne bylo venku chladněji než obvykle. Procházím chodbami hradu, které byly až nezvykle prázdné, protože byli všichni zalezlí někde v teple. Potřebuji si jít pročistit hlavu, jelikož nevím, co vlastně od života chci. Jako jediná mě napadá Astronomická věž, a proto neváhám a jdu tam.