Probouzí mě šimránína nose a já už předem vím co, nebo respektive kdo to je.
,,Harry já chci ještě spát bráško můj milovaný," zachumlám se víc do pětiny a víc do jeho objetí.
,,Já vím sestricko moje nejdražší, ale musíš vstával za hodinu tu jsou kluci a já musím ještě něco zřídit," Hladí mě po tváři.
,,A proč mám vstávat já?"
,,Protože já se jinak nezvednu. Ležíš na mě Hope," já se zasměju a slezu z něj. Mířím si to do koupelny kde se umějí, nedělené účesu vyfoukám si hlavu a nalíčim se. Řasenka, linky, obočí, bez toho ani ránu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nasledne si oblékám bílé dlouhé tričko, které je Harryho, ehm né vůbec mu nenosim oblečení. Za koho mě máte? Pch.
,,Hej tak dělej! Deset minut ségra, deset minut," volá brácha. No jo, aby se nepo.... Nalíčena, upravená, dokonalost sama. Jenom ta sádra mě sere. Už aby byla dole. Scházím schody a jdu se najíst do kuchyně, teda, jestli mi Niall něco nechal. Ale v to bych moc nedoufala, protože je to prostě Niall. V kuchyni seděli všichni Kluci a něco jedli.
,,Co si dáš?" Optal se mě Li
,,Ehm, máte jogurt?" Optala jsem se já. Kluci se po sobě podívali a pak promluvil Zayn.
,,Co to je jogurt?" No to si děláš srandu...
,,Ehm jogurt je mléčný výrobek, do kterého se přidávají konzervanty, aby vydržel v ty věci, který se říká lednička, aby se nezkazil. Je to jídlo, které se normálně jí. Teda ji ho hlavně holky, protože to je rychlí a zašití to a přitom to není tak hutný. Už chápeš?" Nadzvedla jsem obočí.
,,Aha to je taková ta sračka v kelímku. V kelímku do kterých lijeme chlast a děláme chalenge," plácnul se do čela Louis.
,,Pánové vy jste vážně ... né ja už to radši nebudu komentovat," plácla jsem se zdravou rukou do hlavy.
,,Hej budeš blbá, ale to už si víc nejde. A máš moje tričko,"
,,Chceš Nobelovu za postřeh? No já aspoň narozdíl od tebe neřekla, že třicet šest plus šest je třicet osm," Koukla jsem do ledničky a vzala si bílý jogurt. A když jsem si brala lžičku Liam mě vraždil Pohledem. Jsou to ale podivní lidé. Jen co jsem dojedla se domem rozezněl zvonek. Mezitím co jsem se šla posadit na gauč s mobilem šli kluci otevřít.
