Dobrej nápad? Blbost!= DOKONČENO

Druhý den

Carly

Probudila jsem se v posteli. Včera ty lázně byly fantazie. Nemůžu uvěřit, co pro mě udělal. Ale pořád mu nevěřím a myslím, že se to nezmění. Slezla jsem schody jako obvykle a strašně jsem se lekla. ,,Rossi co tu děláš?!" ,,Bydlím tady" ,,Cože?!" ,,Ano, to je další překvapení!" ,,A myslíš, že tímhle mě přesvědčíš, abych tě přestala nenávidět?" ,,Jop" ,,No tak to máš smůlu" vyplázla jsem jazyk a šla si udělat čaj. ,,Dneska nemusíš do práce" začal konverzaci. ,,Nemůžeš to pořád brát za mě" ,,Já vím, zařídil jsem ti volno na dalších osm dní" ,,Cože si udělal?!" ,,Zařídil ti vo..." ,,Já vím, co jsi udělal, bože dostanu kvůli tobě padáka!" ,,To těžko" ,,Jseš normální, nemůžu..." dal mi prst na ústa a já zmlkla. ,,Nech to na mě" ,,Fajn, ale jak dostanu padáka, seženeš mi práci!" ,,Jo však" Otočila jsem se k lince a pokračovala v dělání čaje. ,,Co budeme dneska dělat?" ,,To je překvapení" ,,Nesnáším překvapení" ,,To je příjemné překvapení, věř mi" ,,Tobě už nevěřím ani nos mezi očima"

Za pár hodin

,,Tak jsme tu!" Rozvázal mi šátek a já se ošila. Rozlídla jsem se po okolí. Byly jsme na pláži. Na zemi byly dva ručníky a kolem nich občerstvení. ,,Proč to děláš když o to nestojím?" ,,Protože chci" ,,Kdy se konečně přestaneš chovat jako dítě" ,,Nikdy!" Zařval a vzal mě do náručí. Otočil se se mnou do kolečka. Potom nastala trapná chvíle. ,,Polož mě" ,,Tak to máš smůlu" zasmál se a běžel k vodě. Byla jsem nad vodou. ,,Rossi opovaž se mě pustit!" ,,Za odpuštění" ,,Naser si" S těmito slovy mě hodil do vody. ,,Nepřej si mě!" Vylezla jsem z vody a koukala na něj. ,,Přeju!" Chytla jsem ho za límec. ,,Co cheš dělat?" Zeptal se. ,,Dát ti přes h..." nedopověděla jsem to protože se Rossovy rty přisály na tý mé. Ihned jsem ho odstrčila. Viděla jsem jak padá do písku. Ale stihl mě chytit sebou a ležely jsme na zemi oba. ,,Kreténe" Sedla jsem si na něj obkročmo. ,,Moc dobrá pozice, ale já mám radši tuhle" přetočil mě pod sebe. ,,Ty perverzáku" odstrčila jsem ho se smíchem a šla si lehnout na ručník.

Celý den jsme si povídaly pošťuchovaly se. Bylo to fajn. Ale vše krásné jednou končí. Začalo se stmívat a bylo na čase jít domů. ,,Ještě nechoď" zastavil mě. ,,Sedni" ,,Haf" štěkla jsem a my se začaly smát. Sedly jsme si oba na ručníky, ale ne že bychom si sedly čelem k moři. My si sedli čelem k balvanův. Pochvíly se na balvanech rozsvítily světýlka. Bylo z nich napsáno. ,Odpusť mi' ,,Ne Rossi, nevěřím ti" vztala jsem a zbalila si svůj ručník. Ne že bych mu nevěřila, ale ranil mě. Bojím se, že zase odejde a nechá mě tu. Na dně...