Stačí jen tvůj letmý pohled, úsměv, i když ani nepatří mně a hned je svět jasnější.
Barvy barevnější, výraznější!
Smích hlasitější!
Překřičí i to ohlušující ticho.
Světlo protne temnotu mé zubožené duše jako blesk.
Barvy nahradí odstíny šedi.
Život vyžene mdlost a smrt.
Ale stále tu je něco..
Ten hlodavý pocit nejistoty.
Pravda trhající mé nitro na kusy.
Neidentifikovatelná bolest.
Ztrácející se v ozvěnách prázdnoty hrudě jako poslední údery srdce.
Nevíš to, nevidíš to.
Ani nechceš...
Nemůžu tě nutit, vím to..
A také nebudu.
Ale věz, že tohle píšu pro tebe..!

ČTEŠ
Zrozeno za bezesných nocí
RandomKrátké příběhy, úvahy a myšlenky, které na mě chodí vždy v noci, nebo za nepříznivé nálady.