Zrozeno za bezesných nocí

Unbreakable? Broken..

Nech mou dlaň na tvém rameni, nech své skráně smáčet slzami, neodháněj mne, nech mě po svém boku.

Průhlednou a neviditelnou, bez dechu, bez tepu, bez naděje, bez života, bez víry..

Nech mě ti říct, že je mi teď líp.

Nebolí mě krvavé rány, nevím ani o temně modrých modřinách.

Je mi dobře.

Neplač kvůli mně, netrap se.

Ale přesto se tvé slzy nezastavují.

Brázdí si stezičky po tvých pobledlých tvářích.

Bolestná grimasa v tvém obličeji, čiré zoufalství v těch hlubokých očích...

Cítíš to, že?

Bezmoc, zoufalství, bolest, beznaděj...

To je ten pocit, o kterém jsem ti vyprávěla.

Nerozuměl jsi..

Teď už ale víš, jsi jako kdysi já..

Ale nesmíš to vzdát, bojuj!

Žij.

Žij za nás oba!

Dýchej, jako kdyby se ti nedostávalo vzduchu.

Vzduchu, jež je jako mlha valící se po údolí, hustý a jedovatý.

Směj se, jako kdyby jsi neschovával tajemství zarudlých očí, od nočního pláče...

Na cáry rozdrásanou duši..

Na tisíce kousků rozcupované sny..

Popel shořelé víry, který odvál vítr...

Mluv tak nahlas, jako kdyby jsi chtěl celému světu říct to, co máš na srdci, co vím jen já...

Křič!

Dlouho a hlasitě, až do ochraptění..

Pros!

Jako odsouzení k smrti, žadonící o milost..

Doufej, nevzdávej se naděje na lepší dny.

Věř, že bude líp.

Neměj strach, neboj se smrti, je milosrdná...