Monday(ff. Avengers)

Kapitola 6

Když půjdu touhle chodbou doleva, měla bych se dostat do kamerové místnosti.

Zalapala jsem po dechu. Sarah?! Proboha.
Na obrazovkách jsem viděla cely pro vězně. V jedné z nich ležela Sarah, zkrvavená a na pokraji sil. Dále jsem poznala Mika, zbylé čtyři jsem neznala. To je hrůza.

Neváhala jsem a vydala se za nimi. Asi pětkrát jsem zabloudila, ale naštěstí jsem nevzbudila pozornost.
Procházela jsem mezi celami. Desítky uvězněných lidí, bůh ví co s nimi Hydra provádí. Byl to strašlivý pohled. Klepaly se mi ruce. Nohy jsem měla jako z olova. Avšak musela jsem si udržet profesionální výraz.
,,Cooková?". Mé srdce vynechalo jeden úder. Otočila jsem se za hlasem.
,,Ano..pane?".
,,Co tu děláte?".
,,Jdu vás vystřídat, pane".
,,Dobře" řekl, ale stále na mě zíral.
,,Hail Hydra!" zopakovala jsem frázi, kterou jsem slyšela na chodbě.
,,Hail Hydra" řekl taky a odešel.
Konečně jsem vydechla. Hail Hydra?! To jsme se vrátili o 70 let do minulosti do nacistického Německa? Ne, jsme jen hodinu od New Yorku, tak co se to tu děje?

Šla jsem do místnosti pro dozorce a vzala tam klíče. Každý klíč byl označen číslem cely, ke které patří.
Přišla jsem k cele, kde byli vězněni mí lidé. Odemkla jsem zámek. Už jsem byla jen kousek od toho dostat je na svobodu.
,,Ne prosím, nechte mě už být..prosím! Já nechci žádné další testy" škemrala Sarah. Museli jí dělat hrozné věci.
,,Sarah, Miku!" okřikla jsem je.
,,Monday?!" divili se oba.
,,Pšššt!".
,,Co tu děláš?".
,,Není čas vám to vysvětlovat, jen hrajte se mnou". Všichni přikývli. Měli svázané ruce, až na Sarah, ta měla i zvláštní náramky.
,,Pojďte, dělejte!" zakřičela jsem na ně zle. ,,Hněte sebou, doktor na vás už čeká!". Jak to vím? Když jsem se nabourávala do kamer, naskytnul se mi pohled do výzkumné laboratoře. Nebylo to nic hezkého. Nemohla jsem se na to dívat. Obdivuji Sarah, že má sílu jít, nebo pouze dýchat.
Namířila jsem na ně zbraň, jen tak na oko, nebyla nabitá. Vydali jsme se po chodbě.
,,Co to máš na sobě?" zašeptala jsem jí a pohledem sklouzla na náramky.
,,Blokují mé schopnosti".

Zalezli jsme za roh. Nikde žádná kamera.
Vzala jsem nůž a zbavila jich všech provazů okolo jejich rukou. Poté jsem odmontovala Sarah náramky. Byla slabá. Vypadala z nich nejhůře, taky si toho musela nejvíce vytrpět. Vždyť byla pokusný králík Hydry!
,,Tady máte" dala jsem jim dvě ze svých tří pistolí (jednu jsem ukradla Cookové) a nůž. Jedna pistole mi zbyla. ,,Schovejte to! Nesmí nás odhalit". Snad si nevšimnou, že jsou lehčí o pár provazů.

Šli jsme dál po chodbě, už jsme byli skoro u dveří s nápisem Exit. Už jen kousíček.
,,Kam vedete vězně?" zakřičel na mě jeden muž. Ne, nikdy to nemůže být jednoduché.
,,Do testovacího zařízení" nasadila jsem znovu profesionální výraz.
,,To je ale tamtím směrem" ukázal na druhou stranu.
Jsme prozrazeni.
Mike neváhal a muže postřelil.
,,Běžte!" zakřičela jsem na ně.
Všichni jsme se rozběhli, Mike měl Sarah okolo ramen. Po cestě jsme potkali pár hydráků. Všichni skončili stejně. Mrtví. Jednoho jsem zabila já. Pod návalem adrenalinu to se mnou ani nehlo.

Zaběhli jsme do chodby, tam už na nás čekala skupina agentů v čele s hnědovlasou ženou. Otočili jsme se a chtěli utéct. Pozdě. Za námi stáli další. Jsme v pasti. Takhle to nemělo skončit! Do hajzlu. Byl to špatný nápad, nebýt mě neskončili bychom tu. Měla jsem se víc připravit. Měla jsem poslechnout Buckyho... Teď už nás zachrání jen zázrak.

,,Kdo jste?". Žena na nás namířila zbraň. ,,S.H.I.E.L.D.?". Naše mlčení jí prozradilo vše.
Vystřelila, avšak nezasáhla nikoho z nás, nýbrž dva agenty, co stáli za námi. Poté i dva muže vedle ní.
,,Západní křídlo čisté" řekla klidně do vysílačky. Moment, cože?!
Všichni jsme jen zaraženě stáli.
,,Jsem Bobbi Morseová, agentka v utajení, ale teď nemáme čas na seznámování. Pojďte se mnou". Hned jsme poslechli. Ten zázrak si teda pospíšil.

I když jsme se nevzpamatovali z toho, co se právě stalo, šli jsme za Bobbi. Zavedla nás do místnosti a zamkla za námi.
,,Jaktože mi Fury neřekl, že tu bude mít S.H.I.E.L.D. misi?" vypadala naštvaně. ,,Mohli jste prozradit mé utajení".
,,Fury neví, že tu jsme" přiznala jsem.
,,Jak jako, že to neví?".
,,To je na dlouhé vyprávění" povzdechla jsem si ,,potřebovali bychom se dostat ven".
,,Na to jste měli myslet, než jste vlezli dovnitř" prohlédla si nás všechny.
,,JÁ jsem vlezla dovnitř, oni už tu byli".
,,Záchranná mise na vlastní pěst?". Přikývla jsem. Znovu si mě prohlédla odshora dolu. Ano, myslí si, že jsem šílenec. Se sebevražednými sklony. Protože přece jen, kdo se vydá sám na základnu Hydry? Takhle stupidní nápad může mít pouze Monday Spacerová.
,,Pomůžeš nám?" zeptala jsem se.

,,Kudy teď?" zeptal se jeden člen našeho týmu.
,,Pozor!" zakřičela jsem, když jsem si všimla střelce po naší pravici.
Všichni se skrčili, až na Sarah, ta v klidu stála.
Jen jsem zírala, jak všechny kulky prolétly skrz ní. Ušklíbla se na mě a zneškodnila ho.
,,Běžte doleva" ukázala nám Bobbi.
,,Ty s námi nejdeš?" divili jsem se.
,,Mám tu ještě nějakou práci". Bála jsem se o ní, co když se Hydra dozví, že nám pomáhala. Nechtěla jsem jí tu nechat. ,,Neboj se, mám tu pár svých lidí, postarám se o to. A teď rychle běžte" přikývla jsem. Ještě jednou jsem se za ní ohlédla. Uvidím ji ještě někdy?

U pravého ucha jsem uslyšela divný zvuk, to mi právě prolétla kulka kolem hlavy. Abych vám ujasnila, co se stalo. Ze základny jsme se dostali vcelku snadno. Sice jsme za sebou nechali pár mrtvol, žádná naštěstí nepatřila nám. Když jsme vyběhli ven, už tam na nás čekali. Musel se někdo informovat, a tak se strhla přestřelka...

,,Miku, došly mi náboje!" zakřičela jsem na něj.
,,Ven si moji" hodila mi ji Sarah. Má pravdu, nepotřebuje ji. Svou schopností se dokáže ubránit sama.
Vyběhli jsme zpoza auta, které doposud bylo naším štítem. Už jsme byli jen 100 metrů od brány. Od bezpečí. Od svobody pro mé přátele.
90 metrů....70 metrů...50 metrů...
Najednou jsem se zřítila k zemi. Nedávala jsem pozor a zakopla jsem. Ano, opravdu jsem zakopla! Vážně skvělé načasování, Monday!
V tu ránu jsem ucítila palčivou bolest v noze, nic podobného jsem doposud nezažila. Podívala jsem se na nohu. Byla tam krev, hodně krve. Začala se mi motat hlava.
,,Monday!!" slyšela jsem své jméno.
Pokusila jsem se vstát. Nešlo to. Plazila jsem se po zemi. To také nešlo. Sahala jsem po své zbrani.
,,Běžte...beze..mě!" zakřičela jsem z posledních sil.

Začali mě obklopovat agenti se znakem Hydry na ramenou. Jejich zbraně mířili na mě.
Jsou tu dvě možnosti. Buď mě zastřelí hned, nebo mě zajmou, budou se snažit dostat informace a poté mě zastřelí. Každopádně dopadnu stejně.
Začalo se mi zatmívat před očima. Očekávala jsem už jen jedinou věc, smrt.
Mezi mžitkami jsem viděla, jak hydráci začali padat k zemi jako hrušky. Rozhlížela jsem se okolo. Nikoho jsem neviděla. Ani Sarah, ani Mike. Jen šest mrtvých lidí ležících okolo mě.
Najednou se přede mnou vynořil nějaký člověk, popadl mě do náručí a odnášel mě. Pak už jsem viděla jen černo. Upadla jsem do bezvědomí.

Vzbudila jsem se v dodávce. Nade mnou klečel nějaký člověk. Zprvu jsem ho nedokázala rozpoznat. Až když jsem přicházela k vědomí, začala trochu vnímat a bolest nohy se vrátila.
,,Bucky?!" poznala jsem ho.

K obrázku:
Vím, že Bobbi je tam blonďatá a v kombinéze S.H.I.E.L.D.U., ale nic co by se mi líbilo jsem nenašla a fotka ze seriálu se mi sem dávat nechtěla😁.
Dnešní otázka je: kdo se včera koukal na Ironmana?
Jinak samozřejmě děkuji za všechny přečtení a hlasy! Jste boží💗.
Vaše SunGirl!