Monday(ff. Avengers)

Kapitola 9

V hlavní budově byla spousta lidí. Mezi nimi jsem našla Sarah, Mika a ostatní z druhého ročníku.
,,Nevíte, co se má dít?" zeptala se Amanda. Všichni jsme zakroutili hlavami na znamení, že nemáme ponětí.
,,Bucky mi to nechtěl říct" dodala jsem.
,,Nám to May na střelbě taky neřekla" podívala se Sarah na Mika. Ten jen souhlasně zamručel.
,,Ale mělo by to být něco dobrého" mrkla jsem na ostatní. Viditelně se jim ulevilo. ,,Moment, vy máte na střelbu Cavalry?". Slyšela jsem o ní spoustu historek, sama nevím co je na nich pravdy, ale každý si jí tu váží.
,,Ano, ale být tebou bych jí tak neříkala" mrkla na mě Amanda.
,,Proč?" zajímala jsem se.
,,Austin jí tak jednou řekl a málem si z něj udělala terč" odpověděl Mike. Všichni jsme se rozesmáli, jenom Austin zrudl jako rajče.

,,Prosím o pozornost!". Všichni jsme se otočili za hlasem.
Hillová stála uprostřed sálu s mikrofonem.
,,Ředitel Fury má pro vás novinku" uvedla ho.
,,Máme pro vás speciální příležitost, tři vybraní z vás budou moct podstupovat výcvik u Avengers" oznámil. Všichni se začali radovat. Jak by ne, takovou příležitost nikdy neměli.
Mě to nijak nenadchlo. Zní to jako mnohem víc dřiny, pro někoho, kdo tu je jen kvůli informacím o rodině. Ale možná o tom ještě popřemýšlím.
,,Za měsíc proběhne výběr. Zúčastnit se může každý, z jakéhokoli ročníku, ale předem říkám, že to bude mnohem náročnější než výcvik u nás na akademii, a tak se obavám, že nováčci budou mít poněkud nižší šance" dodal ještě.
Tak vidíte, kdybych přece jen chtěla jít, moje šance na výběr by byla naprosto mizivá.
Avšak ostatní to natchlo. Všichni v naší skupince si začali zaujatě špitat.
,,Zkusíš to taky, Monday?" šďuchl do mě Mike.
,,Nevím, slyšel si to, nováčci nemají moc naděje" vymlouvala jsem se.
,,Nebuď labuť! Jsi skvělá, zkus prosím" usmál se na mě.
,,Opravdu ne, byla by to jen marná snaha" vykrucovala jsem se z toho dále. Bohužel bez úspěchu.
,,Jsi lepší než zbytek zelenáčů, byla by škoda, kdybys to aspoň nezkusila".
,,Tak dobře" zakroutila jsem očima. Co mi to udělá, že? Za zkoušku nic nedám.

Poté jsme všichni společně šli na večeři.
,,Tak co, zkusíš to?" promluvil na mě někdo zrovna, když jsem si vybírala hrášek z rizota. Bucky.
,,Nechtěla jsem, ale přátelé mě přemluvili" usmála jsem se.
,,To je dobře. A víš, co to znamená?" ušklíbl se na mě.
,,Extra tréninky, dření se do morku kostí a žádný volný čas" odpověděla jsem otráveně.
,,Ano, ale tak pesimisticky bych to neřekl ani já" zasmál se. ,,Měj se".
Jen jsem pokývla hlavou na rozloučenou.
,,S Buckym už je vše ok?" zeptala se Sarah.
,,Naštěstí".

,,Vstávej Monday, obuj se a jdeme běhat!". Přesně takhle začínalo každé ráno. Vstát a jít běhat. Ať už pršelo, či sněžilo Sarah mě vždy donutila jít.

,,Koho napadlo tohle uspořádat v prosinci" drkotala jsem huby, protože mě ani běh dostatečně nezahřál. ,,A ještě před Vánoci!".

Připravovala jsem se opravdu tvrdě, každý den jsem měla s Buckym hodiny navíc. Musím říct, že jsem se viditelně zlepšila, ale na ostatní to určitě stačit nebude. Což je věc, která mě absolutně netrápí.

Mezitím jsem stihla zajít několikrát za Furym, jestli nějak nepokročil v pátrání po mých rodičích. Odpovědí vždy bylo jen "není to tak snadné, jak si myslíš, Monday" nebo "mám tu i důležitější věci na práci, Spacerová".
Byla jsem za ním už bezmála desetkrát, ale nic nevím.
Ani pátrání na vlastní pěst nic nepřineslo. Zasekla jsem se hned na začátku. Pokoušela jsem se hacknout do složek S.H.I.E.L.D.u, ale bohužel na to jsou mé schopnosti krátké a Daisy o to žádat nechci. Mohla by mít kvůli mě problémy.

,,Jsi nervózní?" zeptal se mě Bucky na tréninku.
Zítra už je výběr.
,,Cože?". Nevnímala jsem ho. Přemýšlela jsem o svých rodičích, poslední dobou jsem na ně myslela, čím dál tím víc. Dokonce se mi o nich v noci i zdá. Nejsou to noční můry, jako když jsem byla malá, ale nebezpečně se to k nim přibližuje.
,,Ptal jsem se, jestli jsi nervózní, ale spíš jsi pěkně mimo. Trápí tě něco?".
,,Ne" zalhala jsem.
,,Dobře, jak myslíš. Až mi to budeš chtít říct, víš kde mě najdeš". Byla jsem ráda, že se ze mě nesnažil  vypáčit pravdu za každou cenu.
,,Mám nápad" vykřikl z čista jasna.
,,Ano?".
,,Vím, co ti pomůže". Jen jsem na něj zírala a čekala, co z něj vypadne. Jestli řekne něco jako "extra trénink před spaním", tak přísahám, že ho praštím.
,,Tanec". Oči se mi rozzářili. Netancovala jsem už tak dlouho. Skoro bych řekla, že jsem to už zapomněla. Důvod byl jednoduchý: nezbyl na to čas.
,,Vážně?". Bucky jen přikývl.
Padla jsem mu okolo ramen a silně ho objala. Bucky si mě jen nejistě přitiskl k sobě.
,,Přijdu pro tebe přesně o půlnoci a procesu tě okolo stráží".
,,Jsi nejlepší, víš to?" zaradovala jsem se a znovu ho objala.
Nevím, co to do mě vjelo, ale moje nálada byla najednou o tisíc procent lepší.
Poslední dobou jsem byla jen ve stresu a moje tělo dostávalo pořádně zabrat. Psychicky i fyzicky. I když se to nemusí zdát, tanec je pro mě nejlepší odreagování, které může existovat.