Monday(ff. Avengers)

Kapitola 13

,,Odhoď ten nůž! Běžte od sebe!" křičel na nás Steve. Na jeho povel jsme od sebe odstoupili.

,,Zbláznili jste se snad?! Thomasi okamžitě běž na pokoj a ještě si to spolu vyřídíme. Monday ke mně" poručil. S hlavou svěšenou jsem k němu šla a dívala se na něj omluvným výrazem.

,,Co tě to napadlo?" zeptal se. Už byl klidnější, jeho výraz nebyl naštvaný, spíše zklamaný. Svraštil obočí a utřel mi pramínek krve z roztrženého rtu.

,,On si začal" odpověděla jsem naštvaně.

,,To mě nezajímá..nejsme ve školce, abychom si hráli na to, kdo si začal. Mohl ti ublížit". Zase ten rodičovský pohled. Kdybych za každé "dávej si pozor" nebo "mohla sis ublížit" dostala dolar, byl by ze mě milionář.

,,Nepovíš to Buckymu, že ne?". Nechci, aby se o tom dozvěděl. Alespoň ne takhle.

,,To si piš, že povím". Zrychlil krok.

,,Steve, prosím!" zrychlila jsem také a chytla ho za rameno. Otočil se na mě. ,,Tohle je mezi mnou a Thomasem, musím to vyřešit sama. Je dost, že už to víš ty".

,,Nechci mu lhát" odsekl.

,,Nebudeš mu lhát, jen se mu o tom prostě nezmíníš...prosím" přemlouvala jsem ho dál.

,,No dobře" protočil očima ,,Ale, když se ti cokoli stane, cokoli ti Thomas udělá, přijdeš za mnou mi to říct. Jasné?" natáhl ke mně ruku na uzavření dohody.

,,Ano, Kapitáne" usmála jsem se a ruku mu stiskla.

O dva týdny později

Steve dodržel součást naší dohody a Buckymu nic neřekl.

Na Thomasovi bylo vidět, že už si dává pozor. Ovšem jeho posměšky a výhružky neskončily. Spíš bylo to ještě horší. Každý den mě pozoroval pohledem, kterým by mě nejradši probodl skrz na skrz. Několikrát si na mě počkal po tréninku, aby mi mohl vyhrožovat. Naštěstí mě vždy zachránil někdo, kdo zrovna náhodou procházel okolo, a tak k bitce číslo dvě nedošlo. Zatím.
Dokonce zašel tak daleko, že mi začal posílat výhružné dopisy. Na většině stálo, že jestli o tom řeknu ještě někomu, bude to poslední věc, co udělám. Všechno jsem samozřejmě poslušně pověděla a ukázala Stevovi, který ho teď hlídá jako oko v hlavě.

Zničeně jsem ležela na posteli a nervozita ve mně začala pomalu stoupat. Zítra by měly proběhnout první cvičné zápasy, a tak jsem se připravovala opravdu tvrdě. Byla jsem odhodlaná porazit Thomase za každou cenu.

Spocené oblečení jsem ze sebe svlékla, pustila si písničky a vlezla do sprchy. Po době jsem měla taky jednou dobrou náladu. Zapla jsem vodu a začala si zpívat píseň Starving od Hailee Steinfeld. Svůj zpěv jsem doplňovala o opravdu "zajímavé" taneční pohyby a sprchu jsem používala jako mikrofon. Můj tanec byl chvílemi tak divoký, že jsem omylem narazila do stěny sprchy a ta se tak rozřinčela, až jsem se bála, že spadne. Vysmátá jsem vylezla ze sprchy a omotala okolo sebe ručník.

Se stále zapnutou hudbou jsem vytančila z koupelny, ale zarazila jsem se při pohledu na gauč. Tam seděl Steve a s pobaveným výrazem mě sledoval. Pak se jeho obličej změnil na rozrušený, nejspíš si všiml množství oblečení, které jsem na sobě měla- jeden krátký ručník. Zrudla jsem a překvapeně se na něj podívala.

,,Na co mít zámek, když se tu klíče rozdávají na potkání, že?" přejela jsem ho pohledem.

,,Chtěl jsem tu na tebe jen počkat, nevěděl jsem, že na mě vyskočíš..takhle" zašklebil se.