Monday(ff. Avengers)

Kapitola 19

Hned ze školy jsem šla na domluvené místo. Vyhledala jsem jeden ze stolů v zadní části kavárny a usadila. V mžiku ke mně přišla servírka a zeptala se, co bych si dala. Sice jsem na nic chuť neměla, ale ze slušnosti jsem si objednala cappuccino.

Za chvíli přišel Bucky, který nervózně těkal očima po kavárně, nebyl si jistý, jestli přijdu.

,,Přejete si" přispěchala servírka a optala se ho. Bucky na ní jen zmateně koukal. ,,Dáte si něco k pití?" upřesnila otázku trochu otráveně.

Bucky se otočil na mě, chvíli váhal. ,,To samé" odpověděl konečně. ,,Tohle bylo trapné" poznamenal a usadil se ke stolu naproti mně.

Během celého divadýlka jsem nedočkavě poklepávala nohou o zem a čekala, až budeme moct začít mluvit. ,,Kdo je zraněný?" vybalila jsem na něj.

,,Začneme od začátku" zastavil mě. Hodila jsem po něm naštvaný pohled a založila ruce na prsou. ,,Proč si utekla?".

,,Nevím, proč se ptáš na otázky, na které znáš odpovědi" odsekla jsem.

,,Kdybych je znal, neptal bych se" řekl vážně.

,,Bucky, byl si člověk, kterému bych bývala svěřila svůj život, ale tys mě zradil. Nemůžeš za mě pořád rozhodovat" rozhodila jsem rukama.

,,Cože?" nesouhlasně nakrčil obočí a zakroutil hlavou. ,,O čem to mluvíš?.

,,Vím, že jsi mě napráskal Furymu, nikdo jiný nemohl" odpověděla jsem.

,,Monday, přísahám, že já jsem o tom nikomu neřekl ani slovo. Chtěl jsem, ale požádala jsi mě, ať to nedělám. Nemohl bych tě zradit" natáhl se po mé ruce, za kterou mě chtěl chytit, ale já ji rychle stáhla pod stůl.

,,Tak proč jsi tam nebyl, když pro mě přišli?" odvrátila jsem od něho zrak. Kus mě mi říkala, ať mu věřím, ten druhý, že lže.

,,Byl jsem tam! Nechtěl jsem je k tobě pustit. Chvíli jsme spolu zápasili, ale bylo jich moc, nakonec mě uspali. To, že tě zavřeli jsem zjistil až druhý den. Chtěl jsem za tebou jít, ale vždycky jsi mě vyhodila.. Musíš mi věřit, Monday" vyklopil a mně dávalo zabrat, abych vše pobrala.

,,Jak ti můžu věřit?" zeptala jsem se se slzami v očích.

,,Přísahám na cokoli na světě, že tobě bych nelhal. Zvlášť ne teď a tady" chytl mě za ruku a podíval se mi do očí. V jeho očích byl stále smutek, strach a naprostá upřímnost.

Nezmohla jsem se na nic víc, než přikývnutí, ale to Buckymu očividně stačilo.

,,Musíš se vrátit na základnu" řekl a napjatě očekával mou reakci. ,,Dokončit svůj trénink, potřebujeme tě v boji" dodal.

Uvnitř mě se odehrávala bitva. Jedna polovina si připadala naštvaně a nefér. Zrovna, když už jsem se začínala vracet do normálního života, bych se měla vrátit do S.H.I.E.L.D.u a rovnou proti Hydře.
Druhá polovina říkala, že jim pomoct prostě musím. Ať chci nebo ne, pořád tam mám přátele a nezapřu, že mi na nich stále záleží. I když vím, že proti Hydrě stejně nic moc nezmohu.

Asi byste si řekli, že jakmile uslyším slovo Hydra, roztřesou se mi kolena a propadám v paniku. Špatně.
Po všech věcech, které mi kdy udělala, sebrala i dala, k ní víc než strach cítím nenávist. Čistou nenávist.
Proti Hydrě bych šla bojovat vždy, za čest všech lidí, kterým Hydra kdy ublížila.

,,Jdu do toho, musím..i když nevím, co zmůžu" řekla jsem.

,,Jsi silnější, než si myslíš, Monday" usmál se a zvedl ze židle. Udělala jsem to samé.