Zmírat v věčném ostružiní.
Zmírat v hloubkách mlází, v středu
nekonečných křovin žití
radši než se k cíli plazit,
pomalu zamrzat v ledu
každodenních umučení,
nekonečných křovin smrti
není, není v světě štěstí,
nehledíš-li zrakem novým –
nenalezneš svého medu,
ať již hledáš všelikého
úlu žití, jenž ti schází.
Zemřeš v mlazí, v věčném klestí.
ČTEŠ
Radices animae
PuisiPíliře nebeské klenby. Základy hluboko v útrobáck zemských. Hřebeny hor - tvárnice hradeb světa. Útesy a hluboká údolí, jak okna pevnosti Země. A uprostřed - pohyb. Život se souká ze skulin v kůře planet. Dunivě křičí a jeho duše vzpomíná na mladí z...
