Překročil jsem na severu hrůzyplné močály,
na severu Kádotu, kde zmáčená je všechna zem.
Bez průvodce zahynul bych v hrůzyplném mokřadu,
nenašel bych cestu skrz a nenašel bych cestu ven.
Tedy ty, kdo cestuješ od Kádotu až do Véten,
radím tobě, poutníče, by cesta tvoje nevedla
přes močály hrůzyplné na severu Kádotu,
vyhni se jim oklikou a pokud možno západem.
Kdybys však byl čímsi nucen přes močály cestovat,
kdybys jinou možnost neměl, nemohl ses vrátit zpět,
najdi sobě v jedné z vísek na severu Kádotu
ne mladého, ne starého vesničana od mokřad.
Ukaž mu, žes majetný, však nechlub se a nechvástej,
nemluv zle a především jej neuraž, sic odejde.
Pověz mu, že kousek měšce ochotný bys byl mu dát,
když on svolí, povede tě, kousek měšce pak mu dej.
Kdyby se ten vesničan snad zdráhal tobě pomoci,
zakývej jen trochu boky, by tvůj měšec zachrastil,
pak z něj vyndej trochu mincí, nabídni mu zálohu.
Teď už svolí. A kdyby přec, jiného jdi přemoci.
K svému průvodci se chovej zdvořile, vybírej slov,
nemluv zle a především jej neuraž, sic on tebe
odvede do mokřadů a poznenáhlu strčí tě
do hlubokých bahnisek a bude s tebou hned hotov.
Jinak nežli takto nelze hrůzyplné močály
na severu Kádotu, kde zmáčená je všechna zem,
překročit a nezahynout v hrůzyplném mokřadu.
Nenašel bys cestu skrz a nenašel bys cestu ven.
ČTEŠ
Radices animae
ŞiirPíliře nebeské klenby. Základy hluboko v útrobáck zemských. Hřebeny hor - tvárnice hradeb světa. Útesy a hluboká údolí, jak okna pevnosti Země. A uprostřed - pohyb. Život se souká ze skulin v kůře planet. Dunivě křičí a jeho duše vzpomíná na mladí z...
