•Cestou do škole jsme si povídali než se před náma vynořil......•
...... vynořil kamion. Od té doby si nic nepamatuji.
Pohled Camerona
Povídili jsme si ale vynořil se před nama kamion. Lekl jsem se tak jsem radši sekl volantem do struhy. Pak jsem zavřel oči a už nic neviděl. Probudil jsem se při křiku nějákého mužského hlasu.. Koukl jsem vedle a uviděl Beth. Celá pomlácená a od krve. Nahl jsem se k ní ubrečenej ,,Beth!..... Beth halo! Prosím nenechávej mě tady! Miluji tě" pak už si nic napamatuju.
Probudil jsem se a nemohl se vůbec hnout. Před sebou jsem viděl jenom bílou stěnu. ,,Pane doktore! Halo! Pan Dallas se probudil!" křičel nějáký ženský hlas. Netrvalo dlouho a vrhl se do pokoje pán s bilým pláštěm. ,,Pane Dallas jak se citíte? Bolí vás něco?" tohle jsem uplně ignoroval ,,Kde to jsem? Co se stalo?" ,,Pane Dallas uklidněte se. Měl jste autonehodu hned jak jsme vás přivezli jel jste na operační sál. Máte zlomené 3 žebra, mírný otřes mozku a zlomenou 1 ruku a nohu." uplně jsem ztuhl a rozhédl se kolem sebe. ,,Zachvilku příjde policie, potřebuje vědět jak se to vše stalo. Jste schopný s něma mluvit?" ,,A-ano" během 5ti minut přišla policistka s policajtem. ,,Dobrý den pane Dallas" pozdravil slušně policista. Ta policistka se ani neopovažila pozdravit. ,,Dobrý den" odpověděl jsem. ,,Tak pane Dallas, máme pár otázek. Můžete nám je zodpovědět?" zeptal se opět slušně policista. Jen jsem kývl a on začl. ,,Tak, pamatujete si jak k tomu všemu došlo?" ,,Jel jsem s Beth do škole, povídali jsme si všechno v pohodě ale..... Počkat kde je Beth co s ní je?!" hysteřičil jsem. Do pokoje přišel doktor. Zeptal jsem se co je s Beth. ,,Beth Blacková utrpěla vážná zranění. Má silný otřes mozku a pár zlomenin. Ale bohužel..." zastavil se. ,,Co?!" vykřikl jsem a citil jak mi začínají téct slzy. ,,Musím vás zklamat, vaše přítelkyně přišla o dítě." Jak to dořekl už to nebyly slzy ale vodopády. ,,Mohu jí vidět?" zeptal jsem se. ,,Sice už jste mimo ohroženi ale pořad by jste měl raději ležet. Až se vas stav zlepší dovezeme vás k ní. Paní Blacková je teď v komatu, nevíme kdy se probudí a jestli vůbec se probudí." cítil jsem se příšerně.
O 2 měsíce později
Před měsícem mě propustily z nemocnice. Nohu i ruku mám v sádře a už se cítím o něco lépe. Ale psychicky jsem na tom pořád špatně. Beth se pořád neprobudila z kómatu. Každý den za ní chodím, řikám ji jak jí miluji a že se mi má vrátit. Její mamka ji též navštěvuje ale né tak často. Em je uplně na dně. Už skoro vůbec nespí.
Zpět k součastnosti
,,Ahoj lásko, vím že mě nejspíš neslyšíš ale chci aby jsi věděla že tu jsem pořád pro tebe a vždy budu. Strašně tě miluji........." a tak to šlo dále. Prakticky pořád to samé dokola jako každý den. Jen přidávám slova. Asi po 4 hodinovém sezení u mé princezny přišel doktor. ,,Aa dobrý den, přišel jsem jen něco zkontrolovat a hned běžím" kývl jsem a věnoval malý falešný usměv. V místosti jsem byl jen já, doktor a Beth. Bylo tu uplné ticho jen šly slyšet přístroje jak pípou. Píp píp píp pipipipipipip. Najednou začalo strašně rychle pípat. ,,Pane doktore co se děje?!!" křikl jsem a pořád držel Beth. ,,Sestři zavolejte pana primaře a vy pane Dallas prosím odejděte. Hned." Poslední slovo zdůraznil. Ale já pořad stal u Beth se slzemi v očích. Když jsem se nehl musela mě vyvést sestřička. ,,Co se děje sestři?" brečel jsem. ,,Vaše přítelkyně nám vypadla z přístrojů." a odešla. Byl jsem tam sám s hlavou v dlaních. Celý ubrečený. Aby jsem zdůraznil. Ty přístroje co vypadly, drží Beth při životě. Pokud se neprobudí z komatu může i umřít. Ty přístroje jsou jediné co jí drží na živu. Nejhorší je, že jestli se do půl roka (omluvte, nevím jak dlouho to trvá) neprobudí, tak jí odpojí.
Po cca půl hodině vyšel doktor. Hned jsem šel k němu. ,,Co se stalo? Je v pořadku?" Vyšiloval jsem. ,,Uklidněte se pane Dallas. Vaše přítelkyně je v pořádku tedy jak se to dá říct. Přístroje jsme jí opět zapojily a bude se zase čekat jestli se probudí. Může se probudit dnes, zítra, za měsíc nebo už vůbec." Při slovu vůbec jsem nejspíš zapomněk dychat.. Udělalo se mi zle. ,,Jste v pořádku?... Sestři vodu!" Ležel jsem na zemi s nohama opřenéma na lavičkách. ,,Tady máte napíjte se" podal mi doktor vodu. Sedl jsem si na lavičky a napil se. ,,Děkuji pane doktore" jen se usmal a kyvl.
Pak jsem šel domů, vysprchoval se a šel spát. Usnul jsem kolem 3 ráno. A v 6 zase vstával. Do škole jsem nechodil protože by jsem to tam nedal.
Vstal jsem oblékl se a sešel dolů. ,,Ahoj Came, už je ti lépe? Jak je na tom Beth?" Sklesle se ptala mamka. ,,Ahoj mami, líp... Beth je pořád v komatu. Nikdo neví jestli se vůbec někdy probudí" zase jsem cítil slzy. Mamka mě pevně obejmula. Citil jsem že i ona brečí protože mi na rameni stékaly jei slzy.
