Carmen ( inspirace z muzikálu )

městečko

Naskakuje mi husí kůže, když vykukuju z nově natřeného okénka. Najednou se vedle mého ramene objeví Cléřina hlava.

,, Páni, to je ale díra." postěžuje si.
Vzápětí se k ní přidá i María, nakukující z druhé strany.
,, Úplnej konec světa a smrdí to tu. "

nesouhlasně zavrtím hlavou
,, Porozhlédneme se tu, uděláme si vlastní program a trochu to tady rozsvítíme."
,,Co máš v plánu ?" zeptá se María vzrušeně.
,,Tanec a chlapy ?" řeknu škodolibě.
,,Jasně takže něco novího !"

Díky me je ve vzduchu zase dobrá nálada a já si to užívám.
Tohle město potřebuje pořádnou ženskou která ho rozjasní.

Vlak prudce zabrzdí a já vidím jak akrobati, tanečnice a klauni opouští svá kupé. I Clér a María se začnou drát ven a proto se chystám odejít za nimi.

Něco mě však zastaví. Silné ruce si mě přitáhnou zpátky a ovinou se mi kolem pasu. Začnu sebou vrtět, když u svého ucha ucítím horký dech.

,,Prestaň se vzpírat." přikáže mi důvěrně známí hlas.
Svalnaté tělo si mě k sobě otočí čelem a já spatřím Garciovu tvář. Chci něco namítnout, ale potom si to rozmyslím a prostě na něj jen začnu zírat úplně prázdným pohledem. Vzápětí však ucítím jeho horké rty na mých.
Zarazím ho a polibek je naštěstí krátký.

Garcia nespokojeně zavrčí.
,, Budu si tě hlídat jako oko v hlavě." sykne ještě před tím než mě pustí.

Nic neřeknu jen se na něj zubatě zašklebím, otočím se na podpatku a odejdu.
Venku tiše zafouká. Je teplo a příjemně, ale když se okolo rozhlédnu nespatřím ani živáčka.

Zaslechhnu kroky. Instinkt mi říká že je to Garcia, nejspíš se také chystá odejít do tábora a sjednat si mezi zaměstnanci, nebo jak on říkavá otroky, pořádek. Nechci se s ním opět střetnout a proto nepřítomně odcupitám pryč.

Zpomalím, když uslyším smích.
V dáli zahlédnu siluetu postavy a tak se nenápadně přiblížím a
šikovně se schovám za křovím.

U zdobené kašny stojí nápadně štíhlá dívka. Vlnité vlasy jí splývají k ramenům a krajkové šaty odhalují její drobné nožky.
Jejich krátká sukně je bílá a zdobená květinami.

O chvíli později se vedle ní vynoří muž a já pocítím horkost. Ten mladík je moc hezký a i když ho dnes vidím poprvé není mi cizí.

Na chvíli od něho odtrhnu oči a z pod sukně vytáhnu svou růži.
Pevně ji chytím do dlaně a stisknu jí víc když zpozoruju že ta půvabná dívka odešla.

Opustím svůj úkryt a náhle se ocitnu v mladíkově dohledu.
Nesměle na mě zírá a když mu podám růži pobaveně se usměje.

Ale zvážní, když ho popadnu za lem košile a přitáhnu si ho k sobě téměř na dosah. Naše obličeje teď od sebe dělí pouhé centimetry.
Polibek, který mu daruju je sice krátký ale zároveň silný a vášnivý.

Než se ztačí vzpamatovat, nadzvednu si sukni a odběhnu pryč. Můj plán vychází naprosto dokonale, poněvadž se zmateně rozběhne za mnou.