Ďáblův syn

15.10.1999 Praha

,,Vy nemáte kufr?'' zeptal jsem se poněkud překvapeně. Já, Lila a David jsme se chystali na cestu do Řecka. Ano, David už si to přebral a uvěřil mi. Oba souhlasili, že se se mnou vydají pro Pekelný Jop meč, David kvůli tomu, že ho zajímal tenhle případ a Lila, ta byla přímo nadšená, když uslyšela, že pojede někam takhle daleko. ,,A co bych do něj dala?'' zasmála se Lea. ,,Kufr?'' vložil se do toho David ,,Ten je moc velkej a nepraktickej, ne? Mě stačí batoh.'' ,,No, můžu kufry zmenšit. Třeba do kapsy a pak zase zvětšit, když z nich budeme chtít něco vyndat,'' navrhl jsem. ,,Vážně? To jde?'' žasla Lila ,,No jo, já ale stejně nic, co bych mohla sbalit nemám,'' dodala smutně. Chvíli jsem přemýšlel. Něco mě napadlo. ,,Nemáš nějakej časopis s oblečením?'' zeptal jsem se Davida. ,,No,... možná jo. Na co?'' odpověděl po chvíli. ,,Když budu vědět, jak má vypadat, můžu ho vyčarovat,'' ujasnil jsem. David uznale pokýval hlavou. ,,Podívám se,'' prohlásil. ,,Ó, to by bylo super!'' zvolala Lila. David se po chvíli vrátil se třemi časopisy: ,,Tady by polovina měla být dámská,'' pronesl. Lila po nich nedočkavě sáhla. ,,Můžu si vybrat?'' zírala udiveně. ,,Jasně,'' ujistil jsem ji. ,,Fakt? To je skvělý!'' vypískla Lila a nedočkavě otevřela první časopis. Zastavila se hned na první straně, kde byly obrázky tří triček. ,,Tohle tohle a tohle!'' zabodla prst do všech tří fotek, obrátila časopis mým směrem a nedočkavě na mě pohlédla jiskřícíma očima.

*********************

Když jsem Lilu s množstvím oblečení trochu uzemnil a vše jsme naskládali do kufru a její i Davidovo zavazadlo jsem jim zmenšil do kapsy. Lila se mohla převléct do nového a vypůjčenou mikinu a kalhoty vrátit Davidovi. Rozhodně jsme se nechystali cestovat nějak obyčejně, pche, autobus, ale teleportací. Bohužel jsme se nemohli přemístit přímo k Meči, jednak proto, že nikdo neví, kde je (možná by to měl vědět můj otec, ale ten je strašná skleróza. Nepamatuje si jméno ani svého druhého hlavního sluhy (ten pro něj pracuje už asi 210 let). A orientační smysl? No, to je kapitola sama o sobě... Abyste byli v obraze, tak zabloudí i ve svém vlastním paláci, takže musí všude chodit s tím dotyčným sluhou, na nějž nemůže ani zavolat, protože neví, jak se jmenuje... Ale tak, neměl bych být tak přísný, přece už je mu pár tisíc let.) Ale zpět k naší cestě. I kdyby jsme věděli, kde Meč je, tak v celém Řecku a ještě něco za jeho hranicemi otec umístil jakousi neviditelnou bariéru, (kterou velice originálně nazval Bariérou) a do jejíhož prostoru se nelze přemístit, a to právě pro Musíme se tedy teleportovat někam co nejblíže Bariéře a pak použít nudnou lidskou dopravu. Takže zkráceně se přemístit a hurá k Meči (A abych nekritizoval jen otce, tak já jsem byl líný psát 'Pekelný meč' a proto zde vidíte jen 'Meč').. Že to vypadá jednoduše? Jistě, pokud víte, kam poté máte jet. Což nevíme, takže bychom pak tedy měli mít vyhlídky na pročesávání území celého Řecka, které má jen tak pro zajímavost přes 130 000km čtverečních? Ne ne, tak jednoduché to nebude. Meč bude pravděpodobně někde pod zemí nebo, ještě ideálněji, na dně moře, či spíše ještě hlouběji pod ním... Ano, chápete to naprosto správně, máme prohledat území celého státu i s nějakými podzemími jeskyněmi a to jen za něco přes měsíc... Skvěle. Vážně nádhera. A když se k Meči přece jen dostaneme, tak v tom určitě bude nějaký ten 'háček', který nám odnesení znemožní. V hlavě už jsem měl živou představu o nesmrtelném vojsku, smrtících pastech, pekelných monstrech a rozběsněných živlech, které by Meč mohli chránit. ,,Jdeme,'' rozhodl jsem pevným hlasem a dívka i muž mě chytli každý za jednu ruku, abych nás mohl přemístit. Vše ohledně teleportace jsem jim již vysvětlil předem.

********************

Ocitli jsme se uprostřed nevábně páchnoucího pole a já už se lekl, že jsme někde za Prahou. Po chvíli mi ale došlo, že je ru teplejší ovzduší, takže nemůžeme být v Čechách. Také jsem ale usoudil, že nejsme tam, kde jsme být měli, jelikož jsme měli být ve městě. Konkrétně v makedonské Bitole, ale jak to tak vidím, tak bude pozitivní, jestli jsme alespoň v Makedonii. Místo na pěkném vydlážděném chodníku stojím ve smradlavém, podivně čvachtavém hnoji, takže jsem se zrovna moc netrefil. Bitola by byla ideální, nacházela se jen 14km od řeckých hranic, přičemž Bariéra zasahovala cca 10 km do území Makedonie. Rozhlédl jsem se okolo sebe, pár metrů vedle mě si Lila s Davidem zacpávali nos a já se divil, že jsem mě to taky nenapadlo. ,,Kde to jsme?'' zavolal na mě detektiv a rozešel se mým směrem, Lila mu byla v patách. ,,To bych taky rád věděl, snad ne moc daleko od Bitoli,'' konstatoval jsem se zamračenou tváří. Prohlížel jsem si krajinu. V dálce se rýsovaly hory, které se mi nezdály nijak zajímavé. Asi necelý půlkilometr od nás se vinula silnice, ke které jsme se po chvíli vydali.

Tak po dlouhé době jsme tu zase s další kapitolou :).

Možná trochu nuda, ale teď už se dostáváme k hledání Meče, tak snad nevadí ;).

Vaše spisovatelka a korektorka jiné sféry #21 a #48.