Ďáblův syn

14.10.1999 Praha, 3.část

,,Díky,'' prohlížela si Lila obvázané nohy. Davidův příběh nijak nekomentovala. ,,Pe-pekelný meč?'' vykoktal jsem zaraženě. David se na mě překvapeně podíval. ,,Jo, Pekelný meč. Ty o tom něco víš?'' zajímal se. ,,Já? Ne... vlastně ano... teda ne... ehm... trochu,'' vypadlo ze mě. David povytáhl jedno obočí, Lila na mne se zájmem hleděla. Ale, na co si tady hraju, vejrali jak tele na nový vrata. ,,No, víte, včera unesli émm... jednu moji kamarádku. Leu. Pak mě vydírali a chtěli Pekelný meč. Vím i kdo to byl... teda, tak napůl... já... byl jsem v takový hospodě, chtěl jsem něco zjistit... a asi jsem ty chlapy dost naštval... utekl jsem a oni běželi za mnou a střelili mě do nohy...'' Lila zalapala po dechu. ,,Nic mi není, kulka mi jen škrtla o nohu,'' ujišťoval jsem ji, ale přesvědčeně nevypadala. ,,Musel jsem jim ale utýct. Naštěstí nebyli moc rychlí. Schoval jsem se do popelnice a omdlel. Pak mě našla Lea. Tak jsme se seznámili. No, tak to asi není tak úplně kamarádka, ale to je jedno. Vzala mě k sobě. Pak se mnou šla domů, doprovodit mě. Našel jsem tam... našel... moji matku... mr-mrtvou,'' když jsem to řekl, bylo mi do breku. Přece nebudu brečet! vynadal jsem si. ,,To je mi líto,'' prohlásila smutně Lila. Přemohl jsem smutek a pokračoval: ,,Zatkli mě policajti, že jsem to udělal já. Pak jsem utekl. A pak jsem byl v novinách, že jsem zabil ještě někoho,'' ukončil jsem. ,,To museli udělat oni,'' poznamenal David. ,,2148,'' dodal, spíš pro sebe. To mě ale zaujalo. ,,2148?'' zopakoval jsem. ,,Jo, tak si říkali. 2148,'' objasnil mi. ,,Aha,'' přikývl jsem. ,,Co teď udeláš?'' zeptala se Lila. Na vteřinku jsem se zamyslel. ,,Musím najít Pekelnej meč. Nebo ty sraby! Až je najdu, tak...,'' než jsem to dořekl, David mi skočil do řeči. ,,To je blbej nápad! Maj to zřejmě dobře promyšlený, hoděj to na tebe, tak jako na mě a půjdeš sedět! Navíc už seš hledanej,'' zamítl to. ,,Fajn, tak musím co nejdřív do Řecka,'' řekl jsem bezmyšlenkovitě. Sakra. ,,Jak víš, že je ten meč v Řecku?'' zeptal se David. Přesně to se stát nemělo. ,,No... na-našel jsem to v jednom časopisu,'' vypadla za mě první blbost, co mě napadla. Dvakrát sakra! ,,Nevědí to ani ty únosci, těžko by to bylo v nějakým časopisu,'' ušklíbl se David a měřil si mě pohledem. ,,Prohledával jsem všechny možné spisy, v češtině, angličtině, němčině, latině, učil jsem se jen kvůli tomu i francouzsky, ale nikde - ani - ťuk! Teď se objevíš ty a řekneš mi to! Co jsi zač!?'' rozkřikl se. Podíval jsem se mu do očí. Z jeho očí plála neústupnost a z postoje sršelo sebevědomí. Chvíli jsme jen civěli jeden na druhého. Zvažoval jsem své mizerné možnosti. Nestihl bych utéct, on by to nedovolil. Je na to připravený, stojí tak, aby se mohl ihned rozeběhnout, prostě dost zkušený detektiv. Přemístit se za tak krátkou dobu nezvládnou. Přesunul jsem svůj pohled na Leu. Seděla na gauči a vyděšeně očekávala moji reakci. Sice tu nebyla 'mlha, co by se dala krájet', za to atmosféra by se  dala řezat motorovou pilou! Povzdechl jsem si. ,,Akorát byste si mysleli, že jsem se zbláznil,'' upozorňoval jsem a oddaloval tak nevyhnutelný okamžik. Pokud je to možné, tak se mi Davidův nedůvěřivý pohled právě vysmíval: A co si asi tak myslíme teď, hm? Aby podpořila pohled, povylezla si i jeho obočí výsměšně výš na čelo. Můj obličej to hned po pár okamžicích vzdal. ,,No tak,... asi... určitě jste už slyšeli nějaký příběh o pekle... nebo pohádku o čertech...,'' snažil jsem se nějak smysluplně začít. Oni ny to asi nepochopili tak jako Lea. Oba posluchači mi viseli na každém slovu. Zavřel jsem oči, abych neviděl, jak divně na mě civí. ,,Lidé si ho tak úplně nevymysleli. Zřejmě... kdysi dávno nějakého čerta viděli. Zaznamenali to v náboženstvích, ale zapomněli, že skutečně existují, to se mezi generacemi ztratilo. Stala se z toho jen pohádka pro malé děti. Z nás se stala pohádka. Nás. Já,... já,... já jsem Ďáblův syn,'' těžce jsem vydechl a otevřel oči. Na chvíli mi spadl kámen ze srdce. Na chvíli. Než se David ironicky rozesmál. ,,Vážně? Ďáblův syn? V tom případě já jsem Aladinův létající koberec!'' prohlásil. Tak to teda ne. Nikdo se mi pošklebovat nebude. ,,Jov hijun,'' nechal jsem si nárůst rohy, abych jim to dokázal. ,,Jaguar tivi,'' přidal jsem kouzlo na jaguáří nohy, ty mi hned začali obrůstat srstí, kalhoty se jaksi vypařili. Ještě něco to chtělo... ,,Evmev afihiv,'' narostla mi velkolepá leskle černá křídla se záblesky fialové. Ďábelsky jiskřila a nejlepší byly asi roztřepené konce, vypadající jako roztrhané. Byl zde překvapivě vysoký strop, tak jsem mohutnými křídly mávl a byl jsem u něj. Lila zděšeně vykřikla a zakryla si ústa rukou. ,,Ilej muh,'' pronesl jsem a tělo mi začalo obrůstat peřím a změnil jsem se do podoby orla. Usoudil jsem, že to stačilo, tak jsem se vrhl střemhlav k zemi. Ze zobáku mi vyšlo ,,Nick muh,'' a na zem jsem dopadl jako člověk. ,,Ááááá,'' začala Lila křičet. Už byla na nohách a chtěla se rozběhnout ke dveřím, ale zraněné nohy ji zradili, takže si zase sedla. Vykuleně na mě civěla a pak vykoktala: ,,T- takže ty- ty jsi č- č- čert?'' Klidně jsem pokýval hlavou, jako by se nic nestalo. ,,Jo, tak se to dá taky říct,'' souhlasil jsem. ,,A... no... odnášíš lidi do pekla?'' zeptala se stydlivě Lila. Trochu jsem se zamračil, ale odpověděl jsem. ,,Ne, nikdo do pekla lidi neodnáší - tedy, pokud mého otce nějak příšerně nenaštvete, ale to se stalo jen třikrát - jinak když by se chtěl obyčejný člověk dostat do pekla, tak by uhořel, než by se tam dostal,'' objasnil jsem. ,,Aha... a jak se tam dostaneš, myslím do pekla?'' otázala se ještě Lila. ,,No, já se přemisťuju,'' odpověděl jsem. ,,Přemisťuješ?! Páni! Můžeš se přemístit do vedlejší místnosti?'' Lilu už strach přešel, teď byla zvědavá jako malé dítě. ,,No,... asi ano,'' potvrdil jsem. ,,Ale no tak dost! Přeci tomuhle hejhulovi nebudeme věřit!'' vykřikl David. ,,Co? Copaks to neviděl? Vždyť vyletěl ke stropu a proměnil se v orla!'' namítla Lil. ,,No a? Určitě je to nějaký trik, to je klidně možný!'' nesouhlasil David. ,,Fakt? Tak to...,'' zbytek už Lila nevyslovila, protože zatímco se oni dva hádali, já se přemístil do vedlejšího pokoje, do Davidovi ložnice ,,Kde je!?'' zakřičel David. ,,Tady,'' vyšel jsem ze dveří. David otevřel pusu a chtěl něco říct, ale asi mu došla slova, tak jsem ho předběhl: ,,Měl by sis ustlat tu peřinu s krtečkem,'' pokáral jsem ho.

Tak, další kapitola po dlouhé době je tu :). Snad jste si užili čtení :)

Vaše spisovatelky jiné sféry #21 a (drzá:)) #48 :)