Ďáblův syn

15.10.1999 Makedonie

Zlatavý kotouč na obloze nepříčetně žhnul, rozpaloval asfalt, až ten začal měknout a lepit se k sandálům a ochotně podtrhoval již tak nepříjemně štiplavý zápach zvířat. Delší pobyt v tomto zasmraděném prostředí způsoboval nekontrolovatelné kašlání a navozoval pocit, že se vám na boty brzy nebude lepit jen asfalt, ale i váš oběd. Vlastně snídaně, pomyslel jsem si mrzutě, jelikož jsme ještě neobědvali. Farmář se žlutým 'autem' nás dovezl do nějaké vesničky asi patnáct kilometrů jihozápadně, kde měl namířeno na mítstní farmářský trh. Naznačil jsem Lile a Davidovi posunkem, ať jdou za mnou a rázoval jsem se pryč z náměstí, na které jsme před pár minutami přišli. Vymotali jsme se až na okraj vesnice, kde zápach zvířat nahradil již dobře známý pach močůvky. ,,Ehh, já mám hlad,'' postěžovala si Lil. ,,Tady,'' podal jí detektiv batoh a ona ho vděčně přijala a poděkovala. ,,Musíme stopnout další auto,'' prohlásil jsem nepřítomně. ,,To těžko, všichni jedou na jen na trh.... leda... kde je mapa?'' otázal se spíš řečnicky, vzal si od Lily zpátky ruksak a začal v něm šmátrat po mapě. ,,Mám ji,'' poznamenal, rozložil ji a začal hledat. ,,Vždyť nevíme, kde jsme,'' namítal jsem. ,,Před městem byla cedule,'' odtušil a tím mě umlčel. ,,Tady,'' zabodl prst do papíru. ,,Tři kilometry odsud by měla být dálnice. Můžeme tam dojít a s trochou štěstí se svézt až do Řecka,'' zajásal. ,,To by bylo skvělé,'' zaradival jsem se i já. ,,To bysme tam mohli tak za půl hodiny být, když trošku pohnem, ne?'' usmála se Lila. ,,Jo, tak zvedáme kotvy,'' určil jsem optimisticky, ovšem pomyšlení na vodu mi jen připomnělo, že je mi pěkně vedro. Po dvaceti minutách chůze byl tento pocit již nesnesitelný, tak jsem vytáhl z batohu, který jsem teď nesl - a ze kterého před chvílí ubyly tři housky jako náš oběd - svou lahev vody a nalil si část jejího obsahu na hlavu. Vlasy se mi přilepily na hlavu a Lila se zasmála. Musel jsem vypadat dost hloupě. ,,Jak dlouho chůze ještě?'' optal jsem se Davida, abych se vyhnul posměšným poznámkám mířeným na moji osobu. ,,Asi patnáct minut,'' odhadnul. Jak rád bych se teď teleportoval, jenže v počtu třech osob to bylo fyzicky takřka neproveditelné, v lepším případě bych zřejmě omdlel, v tom horším bych si mohl zlomit jakoukoliv kost, přetrhnout si sval... No jo, nespolehlivá magie. Když už jsem u těch zranění, ptáte se na mou nohu? Jsem přece chlap, tak si nebude stěžovat, ne? ...No tak dobře, znám jedna dost šikovná kouzla na bolest a rychlejší hojení ran, no... Ale zpátky k naší ne moc šťastné cestě do Řecka. Asi za čtvrt hodiny jsme uviděli hledanou dálnici. Jediná žena z naší malé výpravy si zaclonila oči a zkoumala provoz. ,,Ale... vždyť tam nic nejezdí,'' podivila se. Ne, to ne! zděsil jsem se okamžitě. ,,Cože?'' zeptal se nevěřícně David a začal zkoumat obzor. ,,Ne, další komplikaci už né,'' zakňučel jsem a naštvaně jsem nakopl jeden ostrý kamínek. To v sandálech nebyl moc dobrý nápad, jauvajs. ,,Ale tamhle vzadu auta jsou. Ale všechny z dálnice sjíždějí,'' zjistila Lila pozorujíc naši vyhlédlou silnici a ukázala na pravou stranu. ,,Asi uzavírka. A sjíždějí zrovna na té straně, na kterou jet nepotřebujeme'' poznamenal David suše a zklamaně. Okamžik bylo ticho. ,,Co budeme teda dělat?'' ptala se Lil. Chvíli jsem se zamyslel, ovšem, moc jsem toho nevymyslel. ,,Budeme čekat... Můžeme počkat u sjezdu z tý dálnice, tam bude dost aut... anebo jít doleva na druhý konec té uzavírky a stopnout si auto tam. Sice bychom museli přejít tu uzavírku, ale když pojedeme po dalnici, bude to rychlejší a taky se pravděpodobně dostaneme dál. Což vychází jako ta lepší varianta,'' zakončil jsem svůj dlouhý monolog a pohlédl na detektiva. ,,Nic jiného mě nenapadá, moc vybírat si nemůžeme,'' potvrdil. K dálnici jsme došli mlčky, vyšli na ni a vydali se vlevo. Na dálnici se nic neopravovalo, nic ani naopravu nečekalo, jelikož byla v dobrém stavu, ale ne až tak, aby bylo možné, že už je opraveno a dálnice jen není otevřená nebo ještě nejsou opraveny všechny úseky. To bylo divné. Nic méně jsme šli dál s pocitem, že půjdeme dokud se k asfaltu nepřilepíme! Po tři čtvrtě hodiny nám ovšem bylo vedro, tak jsme se opřeli ve stínu o svodidla a všechno jsme si lili vodu na hlavu... V mé lahvi už došlo pití, což ale nebyl žádný problém. ,,Fol axax,'' vyslovil jsem zaklínadlo a má lahev byla rázem plná čerstvé vody, nebyla ale studená. ,,Ixe,'' ochladil jsem si vodu kousky ledu. Když mě nikdo (kromě Davida a Lily) nevidí, mohu si trochu magie dovolit. Uviděl jsem Lilin zaujatý výraz a téměř prázdnou flašku a nabídl jí také doplnění. S radostí přijala, já zopakoval zaklínadla a po chvilce držel v ruce svěže chladnou vodu. ,,S citrónem?'' zeptal jsem se. Ano, znám opravdu jen ty nejdůležitější kouzla .,,To jde? Jasně!'' přikyvovala horlivě. ,,Sydlóm,'' řekl jsem a už jí podával vychlazenou vodu s citrónem. ,,Chceš taky?'' optal jsem se i Davida. ,,Jo, děkuju moc,'' usmál se na mě a podal mi lahev. ,,Kam se vlastně musíme v Řecku dostat?'' nadhodila Lila téma, které mě nejvíce trápilo. ,,No, to je právě ten problém. Meč může být naprosto kdekoliv... někde by ale měla být rozmístěná vodítka a ty musíme najít. Otec je musel rozmístit někam, kam by nikoho nenapadlo, že by je dával. Už jsem nad tím přemýšlel a myslím, že by mohly být v starořeckých chrámech. Bohy táta z celého srdce nenávidí, a tak by to jen tak někoho nemuselo napadnout. Nejlepší by podle mě bylo začít v Aténách,'' obeznámil jsem ji se svou teorií. Po pár minutách jsme byli opět na cestě. Po půl hodině dálnici křížila řeka. Když jsme došli dál, zjistili jsme zdroj problému. Půda u řeky byla položena níže a vedl tu tak most. Teda nevedl. Zřítil se. Most se jednoduše musel propadnout, proto byla dálnice uzavřena. Další problémy. Heh. Takové smůly najednou, to je neuvěřitelné a to doslova, skoro nikdy jsem smůlu neměl, jako ďáblův syn jsem k sobě přitahoval štěstí. To jsem zdědil po otci, tak jako vy dědíte nemoci, já zdědil magické schopnosti, přitahování štěstí a možná i nesmrtelnost, v takto mladém věku těžko posoudit. Teď ale jako bych ho odpuzoval, nevídané. ,,Musíme to támhle přelézt a přejít přes řeku,'' ukázal na kus za nás, před propad půdy. A tak jsme přelezli svodidla a došli k řece. ,,A co teď? Přece tam neskočíme,'' zhrozila se Lila. Rozhlédl jsem se. ,,Tamhle jsou nějaké kameny. Nějak to preskáčeme,'' prohlásil jsem a vydal se ke kamenům. První kámen byl zhruba tři čtvrtě metru od břehu. Odrazil jsem se skočil přesně na něj. Ovšem to jsrm nepočítal s tím, že šutrák bude klouzat a zahučel jsem do půlky lýtek do vody. Lila vykřikla při představě, že spadne ona. S nevraživým zabručením jsem se vyškrábal na další kámen a pomalu pokračoval až na druhý břeh. ,,Běžte pomalu!'' zakřičel jsem na mé spolucestující. Zakývali a oba bez problémů přešli za mnou. Vyšli jsme zpátky k silnici a pokračovali asi deset minut, až jsme došli k druhé straně uzavírky, hned u sjezdu a vjezdu na dálnici. Proběhli jsme k vjezdu, já zvedl palec nahoru a čekali jsme. Ani ne po třech minutách zastavilo v odstavném pruhu za námi auto, naše skupina si vyměnila nadějné pohledy a už jsme si to mířili k autu, ze kterého vystoupil usmívající se řidič. Naštěstí s normálním oblečením a normálním autem. ,,Do you speak English?'' zeptal se a s Davidem jsme se na sebe radostně podívali. ,,Yes, ...,'' víc jsem říct nestačil, jelikož Lila šťastně vykřikla: ,,Jupí! Jedeme do Řecka!'' Muž se na ní nejdřív zaraženě podíval, poté se mu ruzlil na tváři ještě širší úsměv a vyhrkl na nás: ,,Vy jste Češi? Ježiši, to je náhoda! Čecha jsem už dlouho nepotkal, co tu děláte?'' I nám se zvedli koutky do úsměvu. ,,Jedeme na dovolenou, samozřejmě. Za příbuznými, proto nemáme kufry,'' ujal jsem se slova s uvěřitelným vysvětlením. ,,To je skvělé, kam jedete?'' chtěl vědět. ,,No, potřebovali bychom do Atén, ale samozřejmě kamkoliv tímhle směrem,'' odpověděl jsem mu. ,,Vážně? Já jedu do Atén! Tak pojďte, nastupte,'' otevřel jedny z dveří nové bílé nablýskané Toyoty. ,,Už abychom u té tety a strýčka byli,'' poznamenal David pro větší věrohodnost.

A jsem zpátky, dříve než obvykle, jak jsem slíbila, s delší kapitolou :) Tato kniha má totiž již přes 400 přečtení a 150 votes.

Všimla jsem si, že některé kapitoly mají více přečtení, než kapitola předchozí, tak bych chtěla všechny čtenáře POPROSIT O ČTENÍ VŠECH KAPITOL, KVŮLI POCHOPENÍ DĚJE ;).

Kapitola z Leina pohledu měla dobrý ohlas, brzy tak bude další ;).

Vaše spisovatelka z jiné sféry #21 a #48

PS: Kdyby někdo nesouhlasil s i/y ve skloňování slova Lea, dejte vědět, přijde mi to dost zapeklité:-[...