Stojím zde a dívám se,
dívám se na prach, co z nás zbyl.
N
a střepy lidství rozptýlené kolem,
Na stud v tvých očích.
Na nesmlouvavý odpor,
který z tebe čiší.
Jako vodopády slz,
jako hvězdný prach.
Proč trháš duši napůl,
proč bojíš se žít,
vždyť života pozbyl jsi,
pro jediný hřích.
ČTEŠ
Pár slabik odsouzených k zániku
PoesiaBásnická sbírka Trocha deprese a trocha nostalgie, dívka, která prožila mnoho, za krátký čas na tomto světě, osud a pláč.. Naděje skryta ve verších obšírných, to jsem já a to jsi ty... 21.8. 2016 #4 v pýcha 7.4. 2018 #32 v poezii 8. 4. 2018 #26 v...
