Pár slabik odsouzených k zániku

Střevíčky ze skla

Některé sny by neměly být zhaceny,
některé sny by měly růst a kvést,
klidně jako plevel, jako polní kvítí,
však i to mé srdce rozsvítí,

co uděláš, až přijde tvůj čas,
co uděláš, až začneš uvadat,
prosím běž a rozraž ty dveře zavřené,
běž, ale nech své oči otevřené,

svět ti má co nabídnout, tak nebuď hloupý,
nebuď slepý ani hluchý,
prosím jdi a zároveň zůstaň,
jsi má hvězda, jsi můj svět,

co uděláš, až přijde tvůj čas,
hodiny nebudou věčně se přesýpat,
zbývá jen pár zrnek,
pár proklatých zrnek,

přišla za tebou dívka,
co princeznou se chtěla stát,
neptala se na zítřek,
neptala se, co se může stát,

a tys ji nazul střevíčky ze skla,
najednou byla krásná a šťastná,
vykvetla jako kvítek zimní,
však pak byla noc a odbyla půlnoc,

princeznin čas nadešel,
a tys odešel,
zmizel jsi a byl den,
s ním všechen lesk zevšedněl,

není vždy zlato, co se třpytí,
není vždy cenné, co je drahé,
není vždy stejné, co je jiné,
není vždy jednoduché, co je lehké,

tak už běž a neotáčej se,
přišlo ráno, půlnoc odbyla,
princezna už tam stejně nebyla,
ta již svou krásu pozbyla,

její sen jsi splnil, tak nech ji jít,
nech mě prosím odejít,
ještě dvě zrnka a bude klid.