Svázaná zápěstí,
svázaná žalem a bolestí,
svatý Proroku všech národů a zemí,
bolí snad život, že lepší je zemřít?
Drahý spasiteli mé duše,
je snad normální cítit jak srdce mi tluče,
je snad v pořádku, vrážet si do něj klíny,
je to snad v pořádku malovat po jeho stěnách stíny?
Drahý a předrahý ty bezejmenný,
bolest je snad utrpením za mé strádání,
je to snad obava z neznámého, co tluče do mých vrat a křičí: „Vrať mi to, vrať!“
Jsou to verše bez pointy, je to báseň bez veršů,
stačilo té polemiky, stačilo těch úsměvů,
co včera bylo dnes už není, tak proč hledat začátek a konec nechat plynout,
pro jedinou vzpomínku, pro jediné políbení,
pro to mi stojí za to žít.
ČTEŠ
Pár slabik odsouzených k zániku
PoesiaBásnická sbírka Trocha deprese a trocha nostalgie, dívka, která prožila mnoho, za krátký čas na tomto světě, osud a pláč.. Naděje skryta ve verších obšírných, to jsem já a to jsi ty... 21.8. 2016 #4 v pýcha 7.4. 2018 #32 v poezii 8. 4. 2018 #26 v...
