KOUZELNÁ MAST

Dům na Převislé

Ve starém bytě o několik ulic dál voněla večeře. Voněla a stydla. Michal stále nepřicházel. Veronika na něj nechtěla čekat a tak si svou porci snědla sama. Půlhodiny poté, co odložila lžíci zašramotil klíč v zámku.

„Já vím, já vím," hlásil už v předsíní.

„Je rajská," oznámila stručně Verča a pokračovala v četbě.

„Bezva. Jo, Veru, Brdečková je zralá na Bohnice. Chovala se jak...,"zamíchal červenou omáčku a olízl lžíci: „Aby ji brzo neodvezli."

„Už ji odvezli, dneska odpoledne... pohřebáci."

„Co?" Michal se zarazil a přestal míchat.

„Paní Brdečková umřela, jo a ten střelený kocour taky. Děje se něco?" zeptala se Veronika, když viděla jak bratr bez hnutí stojí u sporáku a na rajské se začínají dělat bubliny.

„Ne, nic, jenom jsem si na něco vzpomněl. Mám se dneska večer stavit u jedné...vždyť já ani nevím, jak se jmenuje," probral se Michal a dochystal si večeři.

Kráčel Převislou ulicí zrovna, když se začaly rozsvěcet pouliční lampy. Člověk by očekával, že vnesou trochu světla do úzké tmavé ulice, ale díky nim se stíny spíš prohloubily. Ulice byla liduprázdná, jen u hřbitova zahlédl několik koček, které na něj udiveně koukly a zmizely za plotem. Michal stál před posledním domem na Převislé. Byla to spíš barabizna na spadnutí, opadaná omítka, ze sklepního okna bylo cítit zatuchlinu a plíseň. Nezdálo se, že tu někdo bydlí, ale přesto Michal stiskl zvonek. Za dveřmi bylo ticho, už se chtěl otočit a odejít, ale uslyšel, jak v zámku zarachotil klíč, klika se pomalu pohnula a dveře s oprýskaným nátěrem se s vrzáním otevřely. Ze stínu vystoupila postava, muž neurčitého věku s ulíznutými vlasy a v černém obleku z 19. století.

„Dobrý večer, pane. Buďte vítán, pojďte prosím dál,"

Michal trochu zaváhal, ale přece jen vešel. Zastavil se u krbu a obrátil se na muže.

„A vy jste, kdo?"

„Osobní tajemník, komorník a majordomus, posečkejte zde, paní přijde hned." oznámil, tajemník, lehce se uklonil a odešel.

Michal se rozhlížel po místnosti, připadala mu nějak nepatřičně veliká na to, v jak malém domku se nacházela. Z jeho úvah ho vyrušil ženský hlas.

„Dobrý večer, můj zachránče, Nezapomněla jsem na tebe. Tady je tvá odměna." Na dlani dlouhovlásky ležela obyčejná kulatá krabička. Michal si ji vzal, otevřel a přičichl k obsahu.

„Je to vzácná mast, taková se nerozdává na potkání. Léčí všechny nemoci. Stačí, když jí pomažete libovolné místo na těle nemocného...."

„Všechny nemoci?" zeptal se zvědavě Michal.

„Ano, má to háček," usmála se dlouhovláska. „Jakmile budeš někoho léčit, dobře se kolem rozhlédni, pokud mě uvidíš, nemocný nemá šanci na uzdravení. Jeho svíčka dohořívá a já si pro něj brzy přijdu. V takovém případě mast nic nezmůže. Ještě nějaké otázky?"

„Ne, myslím, že ne," odpověděl Michal a netušil, co si o tom má myslet.

„Dobře a kdyby ti došla, klidně se zastav pro novou, ale jen večer. Ať ti přinese štěstí. Dobrou noc." Dlouhovláska se usmála, kývla hlavou, otočila se a odešla.

„Dobrou noc," hlesl Michal za odcházející.

Ze stínu vystoupil tajemník a šel otevřít dveře.

„Dobrou noc, pane"

„Dobrou noc," odpověděl Michal tiše a ocitl se zase na Převislé ulici.