Říká se že čas utíká jako voda, a je to pravda,jelikož uteklo pár měsíců, ale mně to přišlo jako kdyby to bylo jen pár dní, ale uteklo přesně šest měsíců od doby co se nastěhovali ti nový sousedi, je to opravdu dost velká rodina, ale jsou moc fajn, často je vidam, vždy je pozdravim. Kromě toho se udála ještě jedna věc, která mně svým způsobem zranila, ale musela jsem s tím svým způsobem počítat ale ne tak hrozně brzy. Víte jak jsem vám vyprávěla o Míše a o tom jejím objevu, tak oni se před měsícem vzali, a teď spolu bydli, podle mně se vzaly až moc brzo, znaly se jen krátce a hned se vzaly, a to já nechápu a nepochopím nikdy. A tehdy zemřela i ta malinka naděje že by někdy mohla být mou. Nevím zda ji někdy dokážu přestat milovat, ale moc dobře vím že bych to měla udělat pro své dobro, ale bude to nějakou dobu trvat. Bude to hodně dlouhá cesta, ale slíbila jsem si že to dokážu. Tu druhou nejtěžší věc jsem už zvládla a to bylo jít Miši za svědka a dívat se na to jak se vdává a že nejsem tím koho si bere, to šíleně bolelo, ale to jsem nemohla dát najevo, nebylo by to spravne. Od té doby se už nevidame,ona už nemá čas, už má jine zájmy než já. Vím že by mne mělo mrzet že už se nevidíme, ale já jsem na jednu stranu rada, alespoň se netrapim tím že ji má někdo jiný, a lépe na ní budu moc zapomenut. Mamka asi něco musela vytušit, ale nevím jak jelikož jsem nikdy nic nenaznacila, možná to vycetla z mich písní které píší, jelikož jsou všechny o Míše... Dnes mám den kdy jen ležím v postely a nic se mi nechce, nejraději bych prolezela celý den a nic nedělala, ale to by asi nebylo dobře. Vtom zazvonil zvonek, a mne v ten moment napadlo koho sem asi čerti nesou. K mé smůle nikdo nebyl doma, a mne nezbývalo nic jiného než jít otevřít. A tak jsem vstala a šla jsem otevřít. Za dveřmi stala nějaká dívka, tipla bych že ode mne mohla být mladší tak o dva roky.
Já: zdravim mohu ti nějak pomouct?
Ona:Ahoj Verunko, já jsem Nikol, ale ty mi můžeš klidně říkat Niki. Poslala mně tvoje mamka, říkala že by ses ráda naučila hrát na kytaru, já umím dobře hrát na Kytaru a zpívám v kapele, a tvá mamka říkala že i pises své texty a mi jsme teď zrovna bez textare. Tak jsem si řekla že se zastavím a zeptám se zda bys měla zájem naučit se hrát kytaru a třeba nám napsat nějakou písničku a kdyby byla dobrá tak se třeba domluvit na spolupráci, tvá mamka říkala že máš hodně času. A jinak tu bydlim hned vedle vás..
Já: to je od tebe mile a abych řekla pravdu tak bych měla zájem.. A kdy začneme?
Niki: můžeme klidně hned.
Poznámka: asi vás zajímá jak Niki vypadá, a tak vám přikládám její fotku...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Takhle vypadá Niki...
Tak jsem ji pozvala dál. Pozvání prijala. Vstoupila dál a zavřela dveře. Svou mikynu si odložila na věšák a zula si boty. Našla jsem pro ní papuče a podala jsem ji je. Ona si je obula a poděkovala mi za ne. A šly jsme do mého pokoje. Jak jsme došly do mého pokoje, tak první věc co jsem udělala byla že jsem ji poprosila ať se posadí a že ja vytáhnu kytaru.
Vytáhla jsem kytaru, měla jsem ji v pouzdru ve skříni.
Niki: přesně s takovou jsem začínala, byla moje oblíbená. Tak pokud chceš tak bychom začali, jen se ještě zeptám umis nějaké základy nebo tak něco? A nebo vůbec?
Já:trošku ale moc mi to nejde. Jsem asi velký dřevo.
Niki: ale di ty, určitě takový dřevo nebudeš. Sedni si vedle mne a ukaž mi jak umis hrát.
Sedla jsem si vedle ní, a ukázala jsem ji co umím. Celou dobu se na mne dívala a chvilku se mi i zdálo že se na mne usmívá.
Niki: víš není to tak strašné jak si mi říkala, neboj časem tě vše naučím. Chtěla bych se na něco zeptat, pokud můžu.
Já:ano můžeš se zeptat.
Niki: ukázala bys mi pár svých textu prosím? Ale pokud ne tak v pohodě.
Já:nikomu jsem je ještě neukazovala, a mamka je zahlédla jen náhodou když u mne uklizela, ale tobě je ukážu protože mám pocit že ti je ukázat můžu.
Niki: to si mi udělala radost opravdu.
Vzala jsem ze stolu pár svých textu a podala jsem ji je. Chvíli si je procitala a po chvíli promluvila.
Niki: Verusko krásně pises, ale proč mám pocit že to co v nich pises se stalo tobě?
Já: protože to mu tak je.
Sedla si vedle mne a beze slov mne obejmula a jen tak mne držela.
Niki: kéž bych tě mohla rozveselit, to bych si moc přála víš.......
