Odsouzené řádky

každá opona jednou spadne

Hodiny na místech tajných
trávené,
všechna tajemství vyřknuta,
posouzena
a poté do jejich kapsy,
zamčené.

Nikdo jiný neměl
větší pochopení,
než oni.
Problém nastal,
až když ses
přiznal loni.

Víra a rodina ti v tom brání,
není to snad
každého věc?
Každý má zde mylné zdání.
Přežíváš jakoby tvá duše byla
zavřená v klec.

Lásku se pokoušíš
neznat,
zvykl ses předstírat
a názory ostatních na život
převzat.

Utíkat před pravdou stále
se snažíš
avšak krátký čas před sebou tím pouze zmrazíš.
Ikdyž stojíš daleko od
útesu okraje,
i všechen nejtvrdší led
jednou roztaje.

Ačkoliv hru oponou
na chvíli překryješ,
před svými city se
nikdy neskryješ.