Odsouzené řádky

dezorientace v mysli

Každý někdy neví.
Levá, pravá.
Každá, žádná.
Nemám pojem,
jak dlouho už na mě tímto
pohledem hledí.

Nevím, jestli to cítím také.
Ty oči, plné upřímnosti,
stále přemýšlím,
nejsou jen tak ledajaké.
Jsou hluboké a vlídné.
Ne prolhané a lstivé,
jako jiné.

Ztrácím se ve svých cestách.
Troufám si vědět, jak daleko
to zajde.
vytvořila jsem v nich zbytečné
kličky, mínusy a plusy.
Však mi vždy tu vhodnou
cestu najde.

Možnost potkat anděly chci nazvat
darem.
Osudem se zde náhoda
prostá nestala.
Příjmutí a pochopení.
Stále obdivuji, že se naše elegantní
myšlení setkala.