Tomorrow Is A Better Day [Ironfrost] -CZ |DOKONČENO|

6. Kapitola - Výlet

Díval jsem se z okna svého žlutého Lamborghini na uhánějící krajinu, sledoval míhající značky a pozoroval venkovní dění. Po dlouhé době jsem vytáhl hlavu z baráku, konečně. Chyběl mi ten vzduch, ta uvolněná atmosféra.

Projel jsem jednou ulicí, ale okamžitě jsem zabrzdil, až se moje kafe ze Starbucks vyhouplo že svého stojanu a vylilo na můj klín.

"Do prdele, " zavrčel jsem a odepl si pás. Začal jsem si čistit kalhoty kapesníčkem a proklínal svůj levný stojánek. Ve chvíli, kdy jsem si dotřel levé stehno jsem si uvědomil, proč jsem tak šíleně zabrzdil. Kousek jsem zacouval a vzhlédl nahoru z okýnka. To není možné...

Na obrovském bilboardu byl název nějaké společnosti, o které jsem nikdy dřív neslyšel. A není to tím, že jsem byl měsíce zavřený doma!

Pod názvem byla věta: "Nechte vaše oči vidět."
Zajímavé.

To, co mě ale zaujalo nejvíc bylo to, kdo byl vedle toho nápisu.

"Loki?" Hlesl jsem si v hlavě. Byl jako vyměněný.

Měl černé sako i černé kalhoty, stejně tak kravatu. Jeho nádherné vlasy byly o kus kratší, nevěřím vlastním očím! Loki se ostříhal? I když ne o moc, přišlo mi to nepravděpodobné. Každopádně mu to slušelo, víc než kdy dřív.

Jako vždy byl bledý. Tvářil se mile, ale já věděl své. Jeho oči byly pořád stejně chladné, jako tehdy, kdy jsem z něj sundal tu masku. Dalo by se říct, že od té doby...

Díval jsem se na ten bilboard ještě hodně dlouho, než to můj mozek vůbec z části pobral. Musím si to ujasnit.

Loki je model, nebo podnikatel. Ani jedno mi nesedí! A vlastně mi sedí oboje. Na modela má vzhled, na podnikatele hlavu. Ale proč by se on k něčemu takovému snížil? Myslel jsem, že nechtěl, abych ho někdy ještě v životě viděl. Takhle ho uvidí každej.. 

Prudce jsem dupl na plyn a rozjel se domů. Tohle nenechám jen tak. Musím ho najít. Chci ho najít.

____________________________________

"Jarvisi, najdi mi prosím jejich nejbližší pobočku."

"Jistě, pane."

Seděl jsem před svými monitory a usilovně hledal. Zjistil jsem, že ta jejich společnost je největší společností na získávání a následné zpracování ropy. Na tom se dá sakra vydělat, ne že ne.

A Loki se toho chytil. Z archivů New Yorkského deníku jsem dohledal, že tato společnost kdysi dávno zkrachovala. Dlouho byla nepoužitelná, ale Loki to využil ve svůj prospěch. Díky svým vydělaným penězům uvedl tuto společnost znovu do chodu a stal se jejím majitelem. Momentálně je to ta nejvíce vydělávající společnost na ropu v Americe.

Velmi chytré, Loki. Velmi chytré.
Jediné co nechápu je, proč tohle udělal. Chtěl být neviděný, neznámý. A stalo se z něj tohle. Je to ten nejúspěšnější podnikatel vůbec!

Další překvapení přišlo okamžitě. Dal si falešné jméno, zmetek jeden. Ray Del Afir.

"Jejich nejbližší pobočka je dva bloky odsud, pane."

"Výborně!" Zvedl jsem se ze své otáčecí židle a vytočil číslo na jejich stránkách.

"Dobrý den, chci si na zítra na půl desátou domluvit schůzku s panem Del Afirem. Je mi jedno, že má jinou schůzku. Ať si ji přeschůzkuje. Nashle." Vypl jsem bez čekání na odpověď.

Už se těším...

____________________________________

O půl desáté jsem došel k jejich pobočce. Měl jsem na sobě obyčejné džíny a triko, kvůli tomuhle nemělo cenu posílat kohokoli na vyprání mého obleku. A jelikož toho "kohokoli" nemám, nechtělo se mi tam jezdit.

Otevřel jsem dveře a vešel, kývnutím pozdravil paní u recepce. Ta mě nasměrovala na konec chodby a doleva. Přišel jsem ke dveřím a jen lehce zaťukal, poté vstoupil. Konečně jsem ho viděl. Po tak dlouhé době.

Seděl za stolem a daroval důležitým papírům své podpisy. Měl vlasy zčesané dozadu a na tváři arogantní pohled podnikatele. Hned jak zaslechl dveře, zvedl ke mně své ledové oči. Viděl jsem tu drobnou mimiku v jeho tváři, viděl jsem jak ztuhl. Očividně u něj můj příchod nebyl ohlášen.

Nemohl jsem si pomoci a nasadil sladký úsměv. Kdybych si ho sakra mohl vyfotit! Takhle ho už asi nikdy nepřekvapím.

Pomalu zvedl hlavu ke mně, přeměřoval si mě očima. Přišel jsem až k jeho stolu. Očividně ho můj úsměv pěkně iritoval.

"Co po mě chceš?" Řekl tiše a stoupl si. Jak byl nádherný.. Ten úžasný kontrast mezi jeho bledou kůží a temným oblekem. Dokonalé.

"Přišel jsem tě oxidovat, milý Rayi," zavrněl jsem medově a sledoval, jak je jeho výraz čím dál podrážděnější. "Chci tady práci. Zaměstnej mě."

"Prosím?" Řekl nevěřícně a stáhl obočí k sobě. "Nikdy. Jsi tu jen proto, abys mě zničil. A pokud tě zaměstnám, taky se o to pokusíš. Ne, že by byla nějaká šance, že by se ti to podařilo. Ale nechci riskovat. Tuhle pozici jsem nezískal pokynem prstu."

"Myslel jsem, že si toho schopen." Odpověděl jsem nezaujatě. "Nebudu se vracet k tomu debaklu s maskou, minulost je minulost."

Jeho tvář zkameněla. Očividně se mu toto téma ani trochu nelíbí.

"Jedno slovo.. A zabiju tě." Hlesl nebezpečně a obešel stůl blíž ke mně. Neustoupil jsem ani o krok.

"Dej mi práci a nikdo se to nedozví." Navrhl jsem mile a vřele se usmál. On věděl, jak to doopravdy myslím.

"Vydíráš mě? Tak hluboko si klesl?"

"Klesl jsem na tvou úroveň, Loki." Pobaveně jsem se zazubil. Upřímně, vypadal že každou chvíli vybouchne a zabije mě.

V hlavě jsem si to uměl živě představit, doopravdy se však uklidnil a narovnal se. Pozvedl bradu nepatrně nahoru.

"Dobrá. Dám ti to místo. Ale ty nikomu neřekneš ani slovo. Rozumíš?" Zavrčel, i když klidně a stiskl rty k sobě.

"Rozumím." Zavrněl jsem a rozešel jsem pryč.

Dal bych ruku do ohně za to, že jsem slyšel rozbíjející se sklo.

A ani nevíte, jak rád jsem ten zvuk slyšel.