Tomorrow Is A Better Day [Ironfrost] -CZ |DOKONČENO|

7. Kapitola - A co když je to láska?

Vše šlo jako po másle. Chodil jsem do práce jak jsem měl, chodil jsem včas a příjemně naladěn. Čím, že byla ta dobrá nálada? Samozřejmě tím, že moje každodenní úsměvy Lokiho neuvěřitelně iritovaly. A ten jeho kyselý xichtíček, který udělal vždy po mém milém pozdravu.
Přesně kvůli tomu jsem to dělal.

Jednoho úterního rána, po tom, co jsem strávil skoro celý večer u počítače kvůli prezentaci do práce, jsem neměl zrovna pozitivní náladu. Ano, každý den jsem se sice snažil, abych ji měl, ale po noci strávené za počítačem, kdy jsem musel dělat to, co mě nebaví, to už opravdu nešlo.

Jel jsem nevrlý v jednom ze svých dalších sporťáků do práce. Sledoval jsem jen dění přede mnou, snažil jsem se ani nemyslet. Protože jediné, na co jsem poslední dobou myslel, ať jsem chtěl nebo ne, byl Laufeyson. A ne, že by mi to v této náladě pomáhalo.

Kapku nebezpečně jsem zaparkoval přes dvě vyznačená místa pro dvě auta na parkovišti a vylezl ven. Vešel jsem do budovy, a koho pak to nevidím jako prvního. Tu dokonale bledou tvářičku. Zastavil se ode mě na několik metrů a očima si mě přeměřil. Jistě mu bylo divné, proč se na něj neculím jako každý normální den. Avšak všiml si toho, že nemám náladu na vtipkování. Proto to on po dlouhé době znovu vytáhl.

"Ale, ale, ale.. Úsměv nikde? Snad sis ho někde nezapomněl." Spustil hlasem sladkým jak med a usmál se na mě, s tou nejvyšší arogancí a škodolibostí ve tváři.

"Jdi mi z cesty, Šklíbo. Mám práci." Řekl jsem ostře, když jsem kolem něj prošel do další chodby. On mě, samozřejmě, následoval.

"Nechceš takhle doufám jít za našimi klienty? Pokud se na ně budeš celou dobu tvářit jako býk, co vidí červenou barvu, všechny nám je odeženeš. A já z toho potom nebudu mít žádné peníze." Řekl klidně a jemně vycenil své dokonale bílé a rovné zoubky. Neposlouchal jsem ho a došel do jeho kanceláře. Už přesně vím, co mi spraví náladu na celý den.

Když přišel za mnou, zamkl jsem za ním a klíč seriózně vyhodil z otevřeného okna.

"Co to má-" Nedopověděl. Přitiskl jsem ho zády na dveře a vší silou, co jsem v sobě měl, jsem ho dravě políbil a chytl ho za boky. No sakra, úplně jsem v hlavě viděl ten jeho dokonale rudý obličejík. Chtěl mě odstrčit, ale nakonec to neudělal.

Vzal mne kolem krku, co nejpevněji to šlo, a jednou nohou mě objal kolem pasu. Tak přece v něm něco z toho striptérka zůstalo.. A byl jsem za to kurva rád.

Zajel jsem mu pod jeho dokonale upravenou košili nahoru po žebrech a svým jazykem mu naopak sjel dolů k jeho krku. Hravě jsem ho olizoval svým horkým jazykem, div se z něj nekouřilo. A po dlouhé době jsem ho zase, pro jednou, měl.

Cítil jsem jeho napínající se svaly v dlaních, skoro jsem slyšel, jak mu srdce bubnuje na poplach. Po dlouhé době něco takového zažil, stejně jako já. A mně bylo sakra jasné, jak moc to, stejně jako já, chtěl.

Hladil jsem jeho chvějící se kůži, olizoval ji a hýčkal svými dotyky. Jeho kůže byla stále stejně jemná. A víte, jako co voněla? Jako kokos.

A když jsem pak přirážel proti jeho křehkému tělu, opírajícího se o pracovní stůl, a držel si jeho vlasy v dlani, obmotané kolem prstů jako otěže koně, nemyslel jsem na nic jiného, než na to, jak je dnešní den krásný.

Dostal jsem ho přesně tam, kam jsem chtěl, přesně v čas, kdy jsem chtěl. Byla to tak neuvěřitelná a idylická situace, že ani klepání na dveře a kroky po chodbě nás nedonutili zastavit. Protože jsme si patřili. Já jemu, on mně. Jako dřív.
____________________________________

Šlo to takhle skoro každý všední den. Ani jsem se nemusel budit se špatnou náladou pro to, abych si u šéfa vrznul. A potom den pokračoval tak, jak měl. Nic to neznamenalo. Asi jako když nosíval masku a já neměl ponětí, s kým mám tu čest. Dělalo to se mnou tolik a zároveň nic.

Po dlouhé době se z toho stala rutina. A každý den to proběhlo na jiném místě, v jiném čase, jiné náladě, jiné pozici. Bylo to naprosto dokonalé. Jenže po vší té době jsem zase začal přemýšlet o citech, jak bych já správně neměl.

Jarvis mě opět nezapomněl popichovat s láskou, ale nenechal jsem to jen tak. Vždy jsem mu za trest dal udělat v celém domě nepořádek a zase ho uklidit. Za ty jeho kecy třeba i dvakrát za den.

Proč se vlastně všechno tohle děje? Je to snad nějaký osud či předurčení? Ne, že bych na to věřil. Ale když se mermomocí snažíte vyhnout tématu "láska", moc vám toho pro filozofování nezbývá.

Jde tady přece jenom čistě o sex, ne? Ani jeden z nás od toho nic jiného neočekává. Tedy Loki rozhodně ne. Ale co já? Jsem vážně tak přecitlivělý? Kurva, kdo mi na tohle všechno odpoví?
Ne, Jarvis ne!

Nikdy jsem s nikým nespal několik měsíců v kuse, ne-li let. Něco mě k němu táhne, ale co? Zevnějšek je samozřejmě zosobněná krása, o tom se nemusíme bavit. Ale co vnitřek?
Je to arogantní, bezcitný, chladnokrevný, prolhaný, škodolibý a vychytralý princ. Co mě k tomuhle táhne? Láska ne!

Připadá mi, jako bych právě zjistil, že jsem homosexuál a bál si to sám sobě přiznat. Jenže tohle bylo jiné. Mělo to úplně jiný kontext, smysl, příčinu.. Zní to tak strašně složitě, když jsem si to takto omýval v hlavě pořád dokola. Až že mě nakonec jedna věc přece jen před zrcadlem vypadla.

"A co když je to láska?"