ONA TO PŘEŽILA! (HP FF)

Had

Celej den byl docela v pohodě až na to když jsme šli na oběd a Dudley mi snědl moji porci hranolek. Ale Harry mi dal trochu svých nechtěla jsem mu brát jeho oběd. I když on chtěl abych si vzala ale já to neudělala. Jsem moc ráda, že ho mám nevím co bych bez něho dělala. Po obědě se Dudley rozhodl, že chce jít do pavilonu hadu.

Už ho nebavilo koukat se na hady tak chodil znudeně sem a tam. Mě to už moc taky nebavilo a hlavně to tam divně smrdělo. Jdu pomalu za Harrym a když se k němu bližním slyším jak na hada mluví?? Se snad zbláznil?? Ale nejhorší bylo to, že mu ten had odpovidal. "Harry.... ten had umí mluvit??" Zeptám se ho. "An ty mu taky rozumíš??" Jen jsem přikyvla.
"MAMI!!TATI!! Dívejte co ten had dělá!" A přiběhl k nám a strčil do mě a já spadla na Harryho. Ten nás ale neudržel a spadl na zem. "Promiň,.. já nechtěla... seš v pořádku??" Harry mi neodpovídal jen se koukal na Dudleyho jak se mačká na sklo. Zadívala jsem se tam taky a ono najednou sklo zmizelo?? Jak mohlo zmizet?? Dudley přepadl a spadl do teraria k hadovi. Had zatím vylezl a poděkoval nám. "Neni zač..." odpověděli jsme jedno hlasně. Slyším rány. Bouchání do skla. Otočím se tím směrem. Vidím jak je Dudley v terariu a teta Petunie se tam snaží dostat taky. Harry se smál a já s ním ale tohle jsme dělat neměli. Strýc a teta si byli stěžovat a nás nechali na chodbě. Nikdo nemluvil. Harry a já se bojíme toho co přijde doma. Strýc Vernon je hodně naštvaný a my budeme bez jídla celej měsíc.

Přijeli jsme před dům a jelikož byl Harry u dveří tak se snažil otevřít ale nešlo mu to.
Všichni už byli pryč z auta. Teta Petunie vedla Dudleyho domů a strýc Vernon odemčel auto, otevřel nám i dveře. Tady bylo něco špatně. Hned jak vylezem ven z auta náš strýc chytí za vlasy a tahne do domu. Oba dva máme tmavší vlasy. Tahl nás až do naší malé ložnice. Hodli nás na zem a zamlčel nás tu. "JSTE BEZ JIDLA A DO RÁNA NEVYLEJZEJTE Z POKOJE!!" Křikl strýc Vernon a šel dolů do kuchyně. Bolela mě hlava a Harryho taky. Ještě je brzo na to abysme šli spát tak co budeme dělat? Ptám se sama sebe. Sednu si na svoji postel a přemýšlím. Z přemýšlení mě vytrhne Harryho hlas. "Jak se ti líbilo v Zoo" Zeptal se s úsměvem. Tohle mám na něm ráda. I když člověku je smutno a není mu dobře tak mu jeho úsměv zlepší náladu. Musela jsem se pousmát. "Jo bylo to fajn. Asi nejvíc se mi líbili opice a sovy co tobě??" "Mě zas ten had a Dudley v terarium" Začal se smát a já musela taky. "Jo to bylo super...Ale jak mohlo zmizet to sklo??" Ptam se ho. "To nevím..vážně nevím." Takhle jsme si povidali až do večera. No a já už byla unavená tak jsem se zeptala jestli už půjdeme spát a Harry s tím souhlasil. Převlékli jsme se do pyžama a zalezeme si pod peřinu. "Harry??" Otočím se k němu. "Ano?" On udělá to samé. "Myslíš, že se odtud dostaneme a budeme se mít líp?" Ptám se ho na otázku, která mě svědí na jazyku už dlouho. "No to nevím. Ale jednou jo. Ale kde budeš ty tak to furt bude to nejlepší místo na světě." Řekl mi a já se trochu začervenala. "An nezáleží na tom kde jsme a s kým jsme. Vždy když budeme spolu budeme ty nejšťastnější lidé na celém světě. Jsem rád, že tě mám Annie." "Mám tě ráda Harry." "Já tebe taky An...Já taky." Řekl a zavřel oči. "Dobrou Harry." Řeknu a taky zavřu oči. "Dobrou noc." Tohle je poslední co slyším než se nechám unášet říši snů.

Tma, všude tma. Rana. Blesk. Sova. Dopis. Obr. Tma.

Vystřelím do sedu. Zase ten sen. Co se to děje?
Ještě, že jsem nevzbudila Harryho.
Víčka se mě pomalu zavírají a já si lehnu. Ještě chvíli vnímám okolí. Štěkot psů. Chrápání strýce Vernona. Klidně oddechujícího Harryho."Copak se mu asi zda?" Řeknu si sama pro sebe.A pak nic neslyším jen tichou.

-----------------------------------------------------------

Slavnostně přísahám, že jsem připravená ke každé špatnosti...!

Další kapitola venku.
Líbila se vám?? Doufám, že ano.

Zatím...

NEPLECHA UKONČENA!