ONA TO PŘEŽILA! (HP FF)

Vynález

Je neděle a já sedím v knihovně. Dodělávám úkol do lektvarů. Za chvíli mám sraz s dvojčatama u jezera.

Úkol jsem dodělala včas. Uklidím všechny půjčené knihy. Úkol si odnesu do pokoje. Dám si ho do tašky, obleči si teplou mikinu a vydám se k jezeru. Cestou potkám Seamuse, jak sedí na lavičce a něco čte. "Je ahoj An." Pozdraví mě. "Ahoj." Usměji se na něho. "Kam jdeš?" "Jdu k jezeru mám tam sraz s Fredem a Georgem." Odpovím mu. "Oni už se vrátili z Prasinek?" "Odkud?" Prasinky? Co to je? "Ty nevíš co to jsou Prasinky?" Vykulí na mě oči. "Víš, já asi 3 měsíce zpátky nevěděla ani, že jsem čarodějka." Odpovím mu. "No je to taková vesnička. Od 3. ročníku tam mají povoleno chodit i žáci. Máš tam hromadu obchodů. A prejže nejlepší hospoda je u Tří košťat." Řekne s úsměvem. Asi se tam těší. "Aha. Díky za vysvětlení ale já už vážně musím jít. Zatím ahoj." Rozloučím se s ním. "Za nic. Ahoj." Řekne a začne si zase číst.
Sedím u jezera. Divím se, že tu na mě už nečekají. Jdu už dost pozdě. "Ahoj An!" Řeknou naráz a sednou ai vedle mě. Jeden z jedné strany a ten druhý z druhé. "Vy jste takový paka. Víte jak jsem se lekla?" "Taky tě radi vidíme." Zase řeknou naráz a začnou se smát. "Hahaha hodně vtipný." Dodám. "Hele An tohle jsme ti donesli z Prasinek." A podá mi Fred malou krabičku. Otevřu jí a tam je malej koláček. "Díky, ale stejnak jsem naštvaná." Řeknu a zakousnu se do toho koláčku. Začnou se oba dva hrozně smát. "Co je?" Koukám na ně nechápavě. "Víš An... Tohle není z Prasinek." Mluví George přes smích. "Je to náš výrobek...včera jsem ho dodělali...a tys byla první kdo nás napadl..." Snaží se Fred mluvit ale nešlo mu to dobře. "Co jste s tím udělali?!" Zeptám se naštvaně. "Se sama koukni." Podá mi George malé zrcátko. Mám natekli obličej. Úplně rudý. Ti dva se pořád smějou. To vám nedaruju. "Jak se toho zbavím?!" "To bysme ti museli dát protilék." Řeknou oba. "A dáte mi ho?" Zeptám se. Doufám, že jo. "Co myslíš Frede budeme tak hodní?" "Noo nevím Georgi." "Nootaaak kluci." Zkouším na ně psí oči. Ale teď to musí vypadat komicky. "Něco za něco." Řekne Fred. No a teď se bojím. "A co přesně?" Ptám se. "My ti ho dáme za to, že se s jedním z nás proletíš na koštěti." "Ne ne ne a ještě jednou NE! Vždyť víte jak se bojím výšek." To snad nemyslí vážně. "My víme." Řeknou naráz. "My ti chceme jen pomoc se zbavit toho strachu. Věř nám." Mrknou na mě. "Ale nepoletíme vysoko jasný!?" Spíš to vyznělo jako rozkaz než otázka. "S náma se nemusíš bát." Řeknou. "Stejnak vám nevěřím ale tak dobře." Řeknu smutně. "Nám můžeš věřit." Řekne Fred. Zatím mi Georg podal podobný koláček. "Vážně mužů?" Zeptám se jich a vezmu si od George koláček. Oni kývnou na souhlas. Zavřu oči a kousnu si do něho. Otevřu oči. "Tak co?" Zeptám se. "Koukni se sama." A podá mi zase Georg malé zrcátko. Můj obličej byl zase normální ale trochu víc červený, to snad zmizí. "Tak a jdeme si zalítat." Zvedne se Fred a hned za ním Georg. "Vstávej." Řeknou mi. "Kluci..." nestihnu ani nic říct a najednou se ocitnu ve Fredově náručí. "Pusť mě!" Zakřičí na něho. "Buď ráda tohle nikomu nedělám." Mrkne na mě. Odnese mě až k hradu. "Tak a teď tady počkej." Řekne Georg a s Fredem utečou asi na pokoj. Za chvíli kolem mě proletí. Nenene vždyť lítají moc vysoko. Nedostanou mě na to. Přistane ke mě Fred. "Tak An, sedni si." Řekne mě Fred. "Frede, já nemůžu." Odpovím. "Ale můžeš dělej." A mávne na mě. "Tak co je s váma?" Zakřičí na nás Georg. "Tak vysoko nepoletíš!" "Uvidíme." "Frede!" "Dobře, nepoletím." Protočí očima. Nevěřím mu. Annie nebuď srab a sedni si. Zítra tě to stejnak čeká. Vydechnu. Pomalu jdu k němu. Sednu si k němu. "Drž se pevně." Řekne a odrazí se. Já se přitisknu co nejvíc k němu a zavřu oči. "An, otevři oči." Zasměje se Georg. "Ne." Nemůžu je otevřít. "Hele An, za chvíli zapadá slunce budeš se koukat?" Ptá se mě Fred. Vážně ví jak na mě. "Jo ale dole." "Ale tady to je hezčí." Řekne Georg. Pomalu otevírám oči. "Panebože." Řeknu a hned zavřu oči. "An, zkus to ještě jednou a teď se koukej jen před sebe. Nekoukej se dolu." Řekne Fred. "D-dobře." Pomalu otevírám oči. To je dokonalý. Takhle jsem ještě západ slunce neviděla. "Tak co?" Zeptá se mě Georg. "To je...krása." usměji se. "No vidíš." Řeknou a úsměv mi oplatí. "Nechceš se proletět?" Zeptá se mě Fred. "No ale musíš lítat pomalu jasný?" "Neboj." Usměje a pomalu se rozletí. "Tak jak se citíš?" S úsměvem se mě zeptá Georg. "No jako divím se ale úžasně. Už si myslím že se můžu i kouknout dolů.." kouknu se dolu. "...ne nemůžu blbej nápad." A přitisku se ještě víc k Fredovi. "Neboj nespadneš. To bych nedovolil." Řekne Fred. Jen se usměji. Možná se i trochu červenám ale to jistě nevím. Asi hodinu jsem lítali. Bylo to krásný. Hlavně ten západ slunce. Miluji to.

"Tak co? Nebylo to tak hrozný ne?" Zeptá se mě Georg a bouchne mě do ramene. "Nebylo ale jsem zvědavá jak budu já sama lítat." Zasměji se. "Ale nebudeš určitě špatná." Povzbudivě se na mě usměje Fred. "Když myslíš." "Já to vím." Mrkne na mě a s Georgem mě nadzvednou a posadí si mě na ramena. Někdy mě překvapuje jak jsou sehraní. "Kluci dejte mě na zem." Řeknu jim. "Ne." Zasmějou se a jdou k hradu. "Kluci jsem těžká, dejte mě na zem." Znovu jim říkám to samé. "Dobře." Řeknou a opatrně mě položí na zem. "Jdete na večeři?" Zeptám se jich. "My přijdeme." "Ještě si něco musíme zařídit" doplňovali se. "Dobře." Odpovím. "Tak zatím ahoj." Řeknou naráz. Jen jim zamávám a jdu do velké síně. Hledám Hermionu a Harryho. Dneska seděli kousek od sebe. Dojdu k nim a sednu si vedle Hermi. "Kdes byla?" Zeptal se mě Harry. "Byla jsem s Fredem a Georgem." Odpovím. "Ty s něma trávíš více času než já." Zasměje se Ron. "No možná." Usměji se na něho. To je po dlouhé době co jsem se na Rona usmála. Teď mě něco napadlo. "Hele Hermi?" "Copak?" "Byla si dneska v knihovně?" Blbá otázka jasně, že byla. "Ano." "Nekoukla ses asi na to kouzlo co jsme hledaly co?" Zeptám se jí. "A víš, že jo. Co s ním chceš dělat?" Zeptá se. Řeknu jí svůj plán. "No v tom bych tě moc nepodporovala ale výjimku mužů snad jenou udělat." Řekne. "Děkuji." Usměji se na ní. "No tak to kouzlo je 'Furnunculus' a pak až ho budeš chtít ukončit tak řekni jen 'Finite'. Ale vážně jen jednou jasný?" "Jo neboj. Však mě znáš." "No právě." Řekne Hermi a já se na ni jen usměji. Zatím ai dám na talíř kuřecí řízek s bramborovou kaší. Dnes mám nějakej hlad.

Konečně přijde Fred s Georgem. Nenápadně vytáhnu hůlku. Mia se na mě vražedně podívá. Vážně to nemá ráda. Ale co už. Mávnu s hůlkou a řeknu to kouzlo. Najednou se Fredovi a Georgovi objeví na obličeji hnusní pupínky. Jak kdyby je poštípal roj včel. Oni o ničem neví. Po chvíli si jich začnou všímat ostatní. Celá Velká síň se začne smát. Ale oni si toho nevšimají. Nakonec si k nám sednou. "Co jste dělali?" Zeptá se jich Ron. "Proč?" Odpoví mu. "Se sami podívejte." A podám jim to samé zrcátko co mi podával dneska George. "Annie!" Oba naštvaně zakřičí. Začnu se hrozně smát, jak lachtan. "Naprav to!" Rozkážou mi. "Něco za něco." Řeknu s úsměvem. "Co za to chceš?" Řekne zoufale Georg a Fred jen kývne hlavou. "Slibte mi, že už mi NIKDY nedáte žádnej ten váš 'vynález'." Řeknu vážně. Kouknou se na sebe. "Dobře." Řeknou naštvaně. Namířim hůlku na ně a řeknu "Finite." Všechno zmizí, už mají normální obličej. "Vidíte, jak to šlo lehce." Se smíchem řeknu. Nakloním se k Hermioně. "Děkuji." Usměji se. "Za nic ale už ti v tom nepomáhám." Řekne Mia. Jen kývnu. Stejnak ji znova přesvědčením.

Dojim svoji porci a zvedám se od stolu. V tu chvili kdy jsem se zvedla se zvedl i Harry. Jen jsem se pousmála a pokračovala v cestě. Harry seš po druhé straně stolu. Od velké síně šel se mnou. Bavili jsme se celou cestu. A docela hodně na hlas se smáli. No jo no, Potterovi. Je nás vždy slyšet až kdo ví kam.
Prošli jsme obrazem buclaté dámy a sedli si k oknu. A pořád se bavili. Byli to docela kraviny ale já si to užívala.
"Harry? Půjdu už spát nevadí?" Zeptám se ho. "Jen jdi. Zítra budeš muset létat." Řekne. "Neboj to zvládnu." Mrknu na něho. "Dobrou." Řeknu. "Dobrou noc." Rozloučíme se a vydám se do pokoje.
Osprchuji se a zalezu do postele. Za chvíli přišla i Mia. Udělala svoji rutinu a taky se zachumlala do peřiny. "Dobrou Mio." "Dobrou An." Zavírám oči a pomalu usínám.

-----------------------------------------------------------

Slavnostně přísahám, že jsem připravená ke každé špatnosti...!

Tak po delší době další kapitola.
Líbila se vám?? Doufám, že ano.

Zatím....

NEPLECHA UKONČENA!

Vaše Any <3