Pohled Teiky :
Právě jsem přiletěla od kamarádky z ČR. Jedu taxíkem do předměstí, kde babička měla dům. Abych to uvedla na pravou míru. Přiletěla jsem o týden dřív zpět než jsem měla, neboť mi umřela babička a já měla zařizovat pohřeb a všechno okolo.
Právě jsem před jejím domem, stojí tam policie. Asi čekají na mě.
"Dobrý den, přejete si??" řeknu zdvořile.
"Dobrý den," řekne jeden z policajtů, "upřímnou soustrast a ještě vám chceme oznámit, ne moc dobrou zprávu."
"Povídejte, mě už asi nic nepřekvapí" smutně se usměju.
"Jak jen začít. Je to hodně smutné a mrzí nás to." řekne a podrbe se na zátylku
"Tento dům už není váš ani vaší rodiny. Vaše babička ho prodala státu, a za peníze z něj se zaplatí pohřeb a vše okolo. Je mi to vážně líto" řekne a sklopí hlavu.
"Aha.. No děkuji za zprávu" řeknu zaskočeně a vůbec nevím co říct.
Vyprovodila jsem Policii z domu a šla si posbírat věci z pokojů. Do tašky jsem naházela peníze, mobil, nabíječku, nějaké oblečení, hygienu, papíry, pouzdro i nějaké obrázky, které jsem už dřív zkreslila. Zbytek je mi jedno. Ještě vezmu fotky a mizím.
Jdu nočním Soulem. Hledám nějaký hotel. Znám dobrou zkratku. Nikdo snad o té uličce neví. Vejdu do neosvětlené temné uličky. Z ničeho nic mě někdo bodne asi nožem do ramene a já se s velkou bolestí skacím na zem. Dotyčný mi prohrabe celou tažku, dojde ke mně a ještě několikrát mě udeří do různých částí těla. Poté upadám do bezvědomí.
ČTEŠ
Ztracená sestra
Fiksi PenggemarŽivot je cesta plná překážek, ty překážky musíme překonat. Dívka, která ztratila celou rodinu, najde svého ztraceného bratra. Mezi tím zažije spoustu věcí, které jí dají lekci, jak se má rozhodovat dál. Bude pak už šťastná? Nebo se jí všichni vysměj...
