Teiko:
'Vždyť já je budu trénovat' problesklo mi hlavou.
"Můžete se mnou počítat. mám dojít k vám do kanceláře?"
"To nebude nutné, stejně zítra nejsem ve firmě. Na recepci vás bude čekat pan Kim Gabriel, bratr pana NamJoona. Provede vás po budově a nakonec vás seznámí s našimi kluky." oznámil mi to jako nějakou ledabylou pozvánku do klubu.
'jo pane kdyby jste věděl,že je vlastně znám docela dobře, to byste čuměl'
"Dobře pane, v kolik mám dorazit?"
"Dorazte okolo sedmé hodiny ranní. Trénink jako takový začíná v 8:30. Tréninky jsou každé úterý, čtvrtek, sobotu a když zavelí je i jiné dny. Jste na to fyzicky i psychicky připravena?"
"No fyzicky moc ne... mám po úraze rameno, ale pohybovat s ním můžu, akorát ho nesmím moc zvedat nahoru."
"Ach, dobře, jste stejně jediná, která se nám líbila. Takže od zítra jste naše zaměstnankyně, platí?"
"U-určitě" začala jsem ustavičně brečet.
"Slečno Teiko, nebrečte. Bude to dobré. Kluci si vás oblíbí."
Nad tímhle jsem se pro sebe usmála a už jsem se s ním jen rozloučila a šla do sprchy. Když jsem vylezla bylo něco okolo osmé večer.
'Abych už šla spát, jestli nechci zaspát.'
S těmito slovy jsem zalehla do postele a v ten moment jsem byla tuhá.
ČTEŠ
Ztracená sestra
FanfictionŽivot je cesta plná překážek, ty překážky musíme překonat. Dívka, která ztratila celou rodinu, najde svého ztraceného bratra. Mezi tím zažije spoustu věcí, které jí dají lekci, jak se má rozhodovat dál. Bude pak už šťastná? Nebo se jí všichni vysměj...
